Papež: Pane, už nikdy válku

Vydání: 2017/45 Papež: Pane, už nikdy válku, 7.11.2017, Autor: Lukáš Nosek

Papež František změnil zavedené pořádky a na Dušičky se vydal jako první papež na americký vojenský hřbitov. „Války nevytvářejí nic jiného než hřbitovy a smrt. Zdá se však, že se lidstvo nepoučilo a poučit nechce,“ řekl a modlil se: „Prosím, Pane, zastav nás.“


„Války nevytvářejí nic jiného než hřbitovy a smrt. Zdá se, že se lidstvo nepoučilo a poučit nechce,“ řekl papež František u příležitosti vzpomínky na všechny věrné zemřelé, kdy navštívil vojenský hřbitov amerických vojáků v Nettunu jižně od Říma. Snímek ČTK

Hřbitov amerických vojáků v Nettunu leží zhruba 75 km od Říma. Vznikl dva dny po vylodění spojeneckých vojsk na italském pobřeží v Anziu v lednu roku 1944. Bojové akce se účastnilo na 100 tisíc převážně amerických vojáků. Desetina z nich zde našla smrt. Na hřbitově je umístěno 7 862 bílých křížů označujících hroby padlých vojáků a připomíná se 3 095 jmen nezvěstných, která jsou zapsána ve hřbitovní kapli. Hřbitov dosud navštívili dva američtí prezidenti – v roce 1989 George Bush a v roce 1994 Bill Clinton. František je první papež, který sem zavítal. Doposud na den všech věrných zemřelých papežové navštěvovali největší římský hřbitov (Campo Verano) a slavili bohoslužbu v tamější bazilice sv. Vavřince.

Svatý otec se hned po příjezdu tiše zastavil před kříži na hrobech několika vojáků a poté se odebral do středu třicetihektarového areálu, kde sloužil mši svatou. V homilii nejprve hovořil o naději. Citoval biblického Joba, který uprostřed utrpení zvolal: „Věřím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední vstanu z prachu.“ Naděje neklame, zdůraznil papež. Ta naděje, která „se často rodí a koření v lidských ranách, v lidských bolestech, ve zranění a utrpení, kdy je nám umožněno pohlédnout k nebi a říkat: Věřím, že můj Vykupitel žije.“

Petrův nástupce pak připomněl vojenský hřbitov: „Jsem si jist, Pane, že jsou s tebou. Ale prosím, zastav nás. Už nikdy válku. Už nikdy tento zbytečný masakr.“ Poté zopakoval svůj názor, že dnešní svět je znovu ve válce, která je rozkouskovaná, ale hrozí, že svět se blíží střetu. „Válkou se přichází o všechno. Vybavuje se mi v mysli jedna stařenka, která při pohledu na zničenou Hirošimu s moudrou odevzdaností, s velkou bolestí a s onou úpěnlivou odevzdaností, které jsou schopny jenom ženy, říkala: ,Lidé dělají všechno pro to, aby rozpoutali válku, a nakonec sami sebe zničí,‘“ cituje papeže Vatikánský rozhlas.
Papež František poté připomněl, že svátek Všech věrných zemřelých je dnem naděje, ale i dnem slz. Jsou to „slzy prolévané ženami, když otevřely poštu a četly: ,Vážená paní, máte tu čest, že Váš manžel se stal hrdinou vlasti, že Vaši synové jsou hrdinové vlasti.‘“ František pak spontánně dodal: „Jsou to slzy, na které dnes lidstvo nesmí zapomenout. Pyšné lidstvo, které se nepoučilo, a zdá se, že se poučit nechce.“

Závěrem Svatý otec připomněl, že nejtragičtějšími oběťmi válek, a to nejen v Nettunu, jsou mladí lidé a děti. „Dnes se modlíme za všechny zemřelé, ale zvláště za tyto mladé ve chvíli, kdy denně mnozí umírají v bojích této rozkouskované války. Modlíme se také za dnešní padlé ve válce, jimiž jsou děti, nevinní. Takový je plod války: smrt. Kéž nás Pán obdaří milostí plakat.“

Odpusť nám, Pane

Po mši svaté v Nettunu se papež vydal ještě do Ardeatinských jeskyní poblíž starořímské silnice Via Ardeatina. Zde si Italové připomínají popravu 335 italských občanů (z toho 75 židovské národnosti) nacisty dne 24. března 1944, což byla odpověď na atentát partyzánů na jednotky SS v centru Říma. Památník se pro Italy stal podobným mementem jako pro Čechy Lidice.

Na místě masakru, poblíž katakomb sv. Kalixta a sv. Domitilly, byl několik let po válce vystavěn památník, který navštívili i předchozí papežové (Pavel VI., Jan Pavel II. i Benedikt XVI.). František se zde modlil slovy: „Učiň, Pane, abychom na tomto místě, zasvěceném památce padlých za svobodu a spravedlnost, zuli opánky egoismu a lhostejnosti a skrze hořící keř tohoto mauzolea v tichosti zaslechli tvé jméno.“

Do vnitřního prostoru památníku vstoupil Svatý otec sám. Po tiché modlitbě položil k hrobům obětí kytici bílých růží. Do pamětní knihy nakonec zapsal: „Toto jsou plody války: nenávist, smrt a pomsta. Odpusť nám, Pane!“

LUKÁŠ NOSEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay