Vydání: 2013/19 Biskupství žádají o lesy i pole, 6.5.2013, Autor: Josef Nerušil

Na žádost o rozhovor mi arcibiskup Celli s vážnou tváří odpověděl, že takové věci něco stojí. Ještě než jsem se stihl vzpamatovat z prvotního šoku, vysoký muž v černé klerice s fialovým lemováním se srdečně usmál, poplácal mě přátelsky po zádech a dodal: Zpravidla požaduji jeden růženec nebo pět Otčenášů za Svatého otce. Bylo mi hned jasné, že arcibiskup CLAUDIO MARIA CELLI není prezidentem Papežské rady pro sdělovací prostředky náhodou, sám mistrně ovládá základní pravidla úspěšné komunikace.

Jaké má církev možnosti v oblasti moderních komunikačních technologií?

Obecně jako církev stojíme před obrovským úkolem naučit se vést dialog a komunikovat s novou digitální kulturou. Tato kultura totiž každodenně začíná přetvářet náš život. Pomalu si nedokážeme představit den, kdy bychom ráno nevstali a nepodívali se na náš smarthphone, kde najdeme téměř veškeré informace; abychom se každý den nepodívali na náš e-mail; nebo abychom neznásobili naše kontakty na sociálních sítích. To všechno jsou metody a možnosti, které církvi umožní navazovat nové vztahy. Papež Pavel VI. jednou řekl, že „církev by byla vinna, pokud by nevyužila možností, které jí dávají nové technologie“. A to bylo v době 1975, v době rádia a televize!

Co konkrétního dělá Svatý stolec pro zlepšení komunikace s veřejností prostřednictvím médií?

Když budu mluvit o Svatém stolci, a nikoliv o církvi jako takové – protože situace je v každé zemi jiná, máme rozdělané tři velké projekty. Prvním je naše přítomnost na Youtube, druhým informační portál news.va a třetím projektem je Svatý otec na Twitteru. Naše idea je následující: dnešní sociální sítě nejsou jenom nástrojem. Jsou zároveň místem, kde žijí lidé, a představují pro nás doslova miliardový kontinent, na kterém můžeme volně působit. To je ten fundamentální pokrok v našem vnímání založený na kontextu nových technologií.

Jak se papeže Benedikt XVI. tvářil, když jste mu doporučili založení účtu na Twitteru?

Když jsme to Svatému otci navrhli, odpověděl nám velmi jasně: „Chci být tam, kde jsou lidé.“ To je zároveň základní myšlenka církve. Musíme být přítomni tam, kde jsou lidé, a to mimo jiné znamená hlásat evangelium i v kontextu moderních technologií.

Byl tehdejší papež Benedikt XVI. moderním technologiím nakloněn, nebo jenom rozeznal nezbytnost tohoto kroku?

Byl jsem přítomen tomu, když papež Benedikt XVI. odeslal svůj první tweet. A byl jsem to já, kdo mu měl vysvětlit, jak funguje iPhone. Papež Benedikt samozřejmě nebyl nejmladší, ale sám jsem byl překvapen, jak byl novým technologiím otevřen a jak byl okouzlen možnostmi, které nám moderní média nabízejí. Když proběhlo odeslání prvního papežova tweetu, řekl jsem mu: „Svatý otče, když jste odesílal první tweet, myslel jsem na vašeho předchůdce Pia XI., který prostřednictvím vatikánského rádia vyslal do celého světa první zprávy.“ Svatý otec se na mě podíval, usmál se a řekl: „Já jsem na to myslel také.“ A to nebyl mediálně ani zdaleka tak založen jako jeho předchůdce Jan Pavel II. Řekl to proto, že cítil ten obrovský úkol, který stojí před církví v oblasti komunikace.

Určitě se ale ozvaly i hlasy, které papežův krok kritizovaly.

Vím, že někteří konzervativní lidé užití moderních komunikačních nástrojů ke sdělení evangelia zpochybňují. Vzpomínám si na diskuse kolem založení papežova Twitteru. Dostávali jsme mnoho dotčených reakcí. Jak je možné, že chcete využívat nástroj, na kterém je papež urážen? A zároveň nám doporučovali, abychom účet zrušili. Ale naše odpověď byla, že musíme být přítomni tam, kde jsou lidé. Víte, co „znamená“ jeden tweet?

Ne.

Že zprávu od papeže může obdržet minimálně čtyřicet milionů lidí. Ano, je to krátké sdělení, ale vždy velmi promyšlené. Není to nádherné?

Může ale být takový způsob evangelizace považován za plnohodnotný?

Někteří z lidí, kteří jsou přítomni na sociálních sítích, by třeba nikdy do kostela ani nezašli. Nesmíme zapomínat, že Ježíš je tu i pro ně. Proto potřebujeme, aby evangelium bylo přítomno i na sociálních sítích, kde se s ním mohou lidé setkat, seznámit se Ježíšem, porozumět mu. Zároveň ale nemůžeme evangelium omezit jenom na prostor nových technologií. Křesťanský život nejde omezit pouze na sledování počítačové obrazovky. Můžeme se s Ježíšem seznámit na internetu, ale později bychom ho měli chtít potkat i v komunitě, protože pokud chceme zažít skutečný a hluboký křesťanský život, potřebujeme také svátosti a společenství, ve kterých bychom jej mohli prožívat a vyznávat.

Na sociálních sítích se ovšem také častošířípříspěvky vůči církvi a náboženství jako takovému vymezené velmi negativně. Co s tím můžeme dělat?

Potřebujeme být transparentní a zřetelní. Vy máte v ČR problém s negativním vnímáním majetkového narovnání mezi státem a církvemi, my jsme zase měli nepříjemnosti se zneužíváním dětí. Svatý stolec přijal velmi jednoduchý postoj. Buďme tím, čím jsme, a neskrývejme se. Ano, máme potíže, to musíme připustit, ale máme také bohatství Kristovy přítomnosti, a to i navzdory těmto potížím. Proto také musíme být v podobných situacích velice vážní a hlavně si nesmíme hrát s lidmi. Takže zásada zní: být transparentní, přiznat naše potíže, snažil se o nápravu, ale zároveň lidem ukázat, že jim můžeme nabídnout i spoustu dalších věcí.

Někteří lidé ale chtějí vidět jenom potíže a o další se nezajímají.

Lidé jsou často vedeni ideologickými předsudky. Proto musíte vést dialog a rozvíjet ho i s vědomím toho, že lidi mají předsudky dané jejich ideologickou formací. Pro ně také není jednoduché být ve svých formulacích zřetelní. Proto musíme vytrvat, vysvětlovat krůček po krůčku a být upřímní. To je ta správná cesta. Žijeme v kontextu světa, který je stále více multikulturní a multináboženský, a pro církev je velkým úkolem a výzvou začít dialog s odlišně smýšlejícími a s respektem k pravdě druhých.

Žijeme také v kontextu světa rychlých zpráv. Jste přesvědčen, že je možné bleskově komunikovat i v záležitostech církve, tedy organizace, která si zakládá na svém rozvážném přístupu?

Upřímně, když papež Benedikt oznámil svoji rezignaci, tak my, kteří pracujeme v oblasti papežské komunikace, jsme nevěděli, co máme dělat. Dovedete si představit, co to znamená vykomunikovat odstoupení papeže, věc v předchozích letech nevídanou, před celým světem? Náš web má běžnou návštěvnost 60 tisíc lidí denně a v tomto momentě jsme měli 300 tisíc přístupů. Lidé po nás chtěli, abychom jim zprávu potvrdili, abychom jim přiblížili důvody papežova rozhodnutí a abychom jim řekli, co bude dál. Ve Vatikánu byl navíc ten den státní svátek, takže všechny vatikánské úřady byly zavřené. Novina se šířila a my nebyli připraveni ji zprostředkovat. Jenže nešlo nereagovat.

Vy jste měl také volno?

Díky Bohu, byl jsem u sebe doma, tak jsem okamžitě šel do své kanceláře a zavolal všem svým lidem.

Jak zpětně hodnotíte oznámení jména nového papeže prostřednictvím Twitteru?

Byl jsem na náměstí svatého Petra, když bylo oznámeno jeho zvolení, zpočátku jenom krátkou zprávou prostřednictvím Twitteru. A nedokážete si představit, co to znamenalo pro věřící, kteří byli na náměstí. Rozhostilo se tam skutečně výmluvné ticho. Najednou to byli oni, kdo dostal zprávu o novém papeži jako první.

Nakolik je styl komunikace papeže s veřejností opravdovým výrazem jeho osobnosti a nakolik výsledkem práce vatikánského mediálního týmu?

Nechceme dělat žádnou propagandu. Dnes máme papeže Františka, který má svůj osobitý způsob komunikace. Není to ani Jan Pavel II., ani Benedikt XVI. Má zkrátka svůj styl, kterým jednou bude charakteristické jeho období. Nikdo mu ho nenutí.

Co je v oblasti mediální komunikace pro Vatikán výzvou budoucnosti?

To, co Svatý stolec postrádá, je strategie mediální komunikace. Žijeme den ze dne a nemáme připravené odpovědi. Ale je to, jak koukám, stejné jak tady, tak i v Římě (smích).

CLAUDIO MARIA CELLI, narozen 20. července 1945 v italském Rimini. Na kněze byl vysvěcen v březnu 1965, na biskupa pak v lednu 1996. Vystudoval diplomatickou akademii, na které v současné době přednáší a patří k uznávaným sinologům. Působil jako náměstek vatikánského sekretáře pro vztahy mezi státy. Mezi jeho největší diplomatické úspěchy patří podíl na vyjednání dohody o navázání diplomatických styků a výměně diplomatických zástupců mezi Vatikánem a Izraelem v roce 1993. V roce 1997 jako šéf papežské internetové komise oznámil vznik serveru www.vatican.va, který zveřejňuje všechny důležité papežské dokumenty v šesti světových jazycích: angličtině, němčině, francouzštině, italštině, španělštině a portugalštině. Od roku 2007 zastává funkci prezidenta Papežské rady pro sdělovací prostředky. Už při svém příchodu do funkce prosadil videokanál www.youtube.com/vaticanit, který každý den zveřejňuje videa o papežových aktivitách a církevních událostech ve čtyřech světových jazycích. V roce 2009 pak oznámil vznik internetového portálu news.va, který přináší aktuální informace o životě církve, a v roce 2011 se mu podařilo strhnout mediální pozornost k papeži založením účtu na Twitteru @pontifex, který má sloužit (slovy arcibiskupa Celliho) spíše jako neformální zdroj „perel moudrosti“ než zdroj „neomylných pravd“.