Papež, který žil na výši své doby

Vydání: 2009/8 Svátost, nebo rituál, 19.2.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Poté, co dostal dva infarkty za sebou, byl už papež Pius XI. odkázán na lůžko. Nechal tedy dvě láhve svého nejlepšího vína opatřit nálepkou „Svému nástupci v roce 2000“. (Není známo, jestli je Jan Pavel II. obdržel.) Pak ještě sestavil řeč pro Papežskou akademii věd. Po několika týdnech ale následoval třetí infarkt, který jeho pozemskou pouť uzavřel. 10. února uplynulo 70 let od jeho smrti.

S dechem zápasil Pius XI. celý život. Ne však jako pacient, nýbrž jako prvotřídní horolezec. „Tím, že je člověk při výstupu na vrchol nucen vyvíjet zvýšené úsilí a námahu – zvláště když je vzduch řídký – stává se zároveň odolnějším i vůči těžkostem jiného druhu,“ napsal papež, který se svým občanským jménem Achille Ratti zapsal do dějin alpinismu. V roce 1890 totiž se dvěma dalšími horolezci objevil novou, tzv. italskou, cestu pro sestup z nejvyšší evropské hory – Mont Blancu.

JAKO JEDINÝ NEODEŠEL

Nové cesty však Pius XI. razil i ve své papežské službě (1922 – 1939). Brzy po svém zvolení dal podnět k zakládání tzv. Katolické akce – sdružení laiků, kteří by do společnosti vnášeli katolické podněty a také se více angažovali v církvi. Zároveň s tím také ustanovil svátek Krista Krále. Tento důraz na Kristovo kralování předurčil základní směřování jeho pontifikátu, v němž se musel vyrovnávat s růstem dvou totalitních ideologií – komunismu a nacismu. Pius XI. nebyl v této oblasti bez osobních zkušeností. Dva roky předtím, než byl překvapivě zvolen papežem (byl v té době totiž teprve tři roky biskupem a jediný rok kardinálem), sloužil jako nuncius v Polsku a zažil na vlastní kůži bitvu Poláků s bolševiky o Varšavu. Při těchto bojích jako jediný zahraniční diplomat odmítl opustit polské hlavní město. Nakonec jej musel z Polska stáhnout sám papež Benedikt XV., neboť údajně nepotřeboval Rattiho jako mučedníka, ale jako nuncia.

DUCHOVNĚ JSME SEMITÉ

Ve vztahu k rudé i hnědé totalitě nenechával Pius XI. nikoho na pochybách, že obě tyto ideologie jsou novodobými formami pohanství a není mezi nimi v zásadě rozdílu. Komunismu vyčítal nejen jeho ateismus, ale popírání lidské svobody vůbec. Nacismu pak vytýkal zejména jeho rasovou politiku. Zcela jednoznačně se proto postavil za pronásledované Židy a v tomto smyslu instruoval též katolíky. „Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni Semité,“ napsal v září 1938. vyčítal nejen jeho ateismus, ale popírání lidské svobody vůbec. Nacismu pak vytýkal zejména jeho rasovou politiku. Zcela jednoznačně se proto postavil za pronásledované Židy a v tomto smyslu instruoval též katolíky. „Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni Semité,“ napsal v září 1938.

PODPOROVAL VĚDU

Když byl Ratti zvolen papežem, zavedl znovu po více než půlstoletí zvyk pozdravit z balkónu shromážděné zástupy na náměstí sv. Petra a předat jim své požehnání Urbi et orbi (Městu a světu). Od roku 1870, kdy se po zániku vlastního státu cítili papežové uvnitř Vatikánu jako vězni, se toto odehrávalo pouze v bazilice sv. Petra. Že po této stránce znamenal pontifikát Pia XI. zásadní změnu, dokládají také „Lateránské smlouvy“ z roku 1929. S Mussoliniho vládou se tehdy Svatý stolec dohodl na zvláštním statutu Vatikánu uvnitř Itálie, a ten trvá dodnes. A v těchto dnech probíhají v tomto nejmenším evropském státě vzpomínkové akce u příležitosti 80. výročí této události. V souladu s heslem svého pontifikátu „Kristův pokoj v Kristově království“ se Pius XI. věnoval i sociální problematice a volal po ekonomii a sociální politice založené na solidaritě. Doba jeho pontifikátu však pro církev pokojná nebyla. Krutá pronásledování zažívala v té době církev v Sovětském svazu, Mexiku a ve Španělsku. V úsilí o jednotu církve zahájil papež Pius XI. rozhovory s anglikány s cílem, aby se připojili ke katolické církvi. Ekumenické hnutí, které nebylo takto nastaveno, odmítal. Jednoznačně podporoval vědecký výzkum, založil Papežskou akademii věd a nechal zřídit Vatikánský rozhlas. Za dobu svého pontifikátu svatořečil celou řadu významných osobností: Bernadettu Soubirousovou, Terezii z Lisieux, Thomase Mora, Dona Bosca aj.

Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay