Papež dějinného zlomu

Vydání: 2018/41 Otevřenost na synodě, 9.10.2018, Autor: Zdeněk A. Eminger

Papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini (1897–1978), je známý hlavně tím, že přivedl k závěru Druhý vatikánský koncil a vedl církev v pokoncilním čase. Započal také éru apoštolských cest po světě a mezi jeho zásadní texty patří encyklika Humanae vitae, v níž potvrdil postoj církve k ochraně lidského života, a apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi o evangelizaci. 14. října má být svatořečen spolu s arcibiskupem Romerem.


Jeden z pozdějších snímků papeže Pavla VI. Snímek Profimedia

Čím je papež Pavel VI. sympatický mně? Mohl bych jmenovat řadu věcí, ale vyberu si jednu. Je pro mě symbolickým příkladem člověka žijícího v dějinném zlomu.

Jen si to představte. Stanete se papežem, musíte dokončit koncil, který jste nezačal, čeká se od vás, že budete pokračovat v díle svého předchůdce Jana XXIII., a to hlavní – každou minutu okolo vás běží svět, který se mění tak rychle, že ho ani není snadné popsat. Včerejší události jsou historií. Svět je v pohybu. Dramaticky se mění životní styl a struktura společnosti. Mění se všechno.

Šedesátá léta jsou i přes všechny těžkosti časem, který je v kultuře, umění, hudbě a ve vědě zkrátka šťastný a krásný. Éterem zní Beatles, Dylan a Rolling Stones. Hollywood a Paříž točí jeden skvělý film za druhým. Poválečná šedivost mizí. Lidé, a dokonce i ti za železnou oponou, znovu nalézají – alespoň na pár let – ztracenou eleganci, životní pohodu, radost z cestování a svobodu, jíž bylo v padesátých letech méně než málo. Svět se automobilizoval, řítí se rozličnými směry k různým cílům. Heslem dne je modernita a uvolnění. Univerzity se začínají proměňovat. Studenti po celém světě už nechtějí, aby je profesoři učili to, co uznají za vhodné. Chtějí být vzděláváni v jiném stylu – současným jazykem, moderně, rovnoprávně, pro budoucnost.

Také rodiny se mění. Ty tam jsou rodiny, bez ohledu na vyznání, se sedmi nebo deseti dětmi a matky v domácnosti. Ženy studují, získávají dobře placená místa, začínají hrát roli i v církevním a teologickém akademickém prostředí. Lidé se často stěhují. Ještě nedávno posvátná jistota místa, v němž se člověk narodil, žil a umřel, už není. Jeden a týž člověk naslouchá evangeliu v lednu v New Yorku, v červnu v Římě, na podzim v Tokiu. Všechno se mění a je – řečeno s Maxem Picardem – na útěku. Jenže církev a její papež nikam utíkat nechtějí. Létáme do vesmíru, objevujeme netušené. Jen se zdá, že jsme v tom úprku ztratili sami sebe a možná i Hospodina.

Neodmítal moderní svět

„Zbabělost a strach jsou nedůstojné opravdového křesťana,“ řekl kdysi kardinál František Tomášek. Také Pavel VI. si je vědom toho, že je třeba čelit výzvám doby. Ví také, že o pravdě nelze hlasovat a nelze ji vlastnit. Pravdě je třeba sloužit. Pravdu je třeba činit. Snaží se o to, ale bývá nepochopený. Přitom je to papež, který neodmítá moderní svět. Cestuje, zajímají ho cizokrajné země i státy východního bloku, odsoudí rudou invazi do Československa a tvrdě protestuje proti následné okupaci. Zajímají ho sociální problémy společnosti – jeho myšlenky na toto téma lze dnes tisknout bez úprav jediného slova.

Přesto je někdy sám. Nerozumějí mu ani lidé z jeho nejbližšího okolí. Jedni po něm chtějí ještě větší teologickou a pastorální otevřenost, jiní by se nejraději vrátili do 18. století. Všem se nezavděčí. Snaží se být svůj. Velmi málo ukazuje sám na sebe. Nepěstuje kult osobnosti. Není celebritou. To, co před padesáti a více lety napsal, stojí i dnes za promýšlení. Je člověkem dějinného zlomu. Ustál to.

Všichni víme, jak těžké je rozhodovat za sebe sama, natož za druhé. Obstál Pavel VI. v čase tisíců malých revolucí? Zdá se mi, že obstál. A co vy? Chtěli byste být služebníkem služebníků Božích a pastýřem celého světa? Troufli byste si? Co byste své církvi, světu a své zemi zanechali za dědictví?

ZDENĚK A. EMINGER

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay