Ovlivňuje člověka datum jeho narození?

Vydání: 2008/25 Desatero šťastně strávených prázdnin, 17.6.2008

Nedávno jsem se dostal ke knížce čínského horoskopu, která charakterizovala člověka podle jeho data narození. Byl jsem překvapen, jak přesně to sedělo. Bylo to úplně něco jiného než přihlouplé horoskopy v časopisech. Manželka si přečetla své znamení a i to neuvěřitelně odpovídalo skutečnosti. V této souvislosti mě napadlo, jak se vlastně křesťanství dívá na tyto východní tradice a kultury? Odmítá je a nebo některé věci přijímá?

V poslední době jsme opravdu svědky toho, s jakou oblibou média žertovně či vážně zařazují různé celebrity podle data narození a se samozřejmostí například konstatují, která hollywoodská hvězda je ve znamení skopce či lva atd., a co tedy z toho zejména psychologicky plyne. Nejde o nic nového, počátky tohoto přístupu k lidskému údělu se tradují od mezopotamských dob (konečně známe dobře vánoční příběh motivace mágů z východní země, kteří se přišli poklonit novému králi).
Při zkoumání vztahu mezi zmíněnými tradicemi a křesťanstvím je třeba dvojí opatrnosti: neupadnout ještě hlouběji do všude se ke slovu hlásícího novopohanství, zbožšťujícího de facto přírodu, i když to tímto způsobem není nazváno. A neznevažovat přitom různé, leckdy na první pohled velmi bizarní zdroje empiricky zkoumatelných vlivů, působících na pozemskou existenci člověka, jejího počátku i průběhu. Domnívám se, že nezadržitelný pokrok v poznávání až netušených vlivů (třeba v medicíně), jejich sbírání i systematizování může vysvětlit údiv nad přiléhavostí čínského horoskopu, o kterém se zmiňujete.
Křesťanství vytyčuje především hranici, za kterou je další kompatibilita mezi oběma duchovními proudy nemyslitelná: respektování suverenity Tvůrce nad univerzem, které je zcela jeho dílem a který zamýšlí člověka jako bytost nedeterminovanou přírodními faktory, i když ho mohou rozmanitě ovlivňovat (rozlišujme sklon a určenost). V listu Galaťanům 4,3 mluví apoštol o překonané fázi nedospělých lidí, kteří byli dříve otroky vesmírných mocí (živlů). Ani tzv. neodolatelná Boží milost neruší svobodu člověka, nýbrž tvoří s ní neprůhlednou jednotu.
Poznávat nejrůznější vlivy působící na člověka je snahou přírodovědných i humanitních oborů. Zda něco takového může platit i o hvězdném světě v době, kdy bereme velmi vážně vědeckou astronomii, by nemělo být řešeno apriorním postojem.
P. JIŘÍ SKOBLÍK, vyučující teologické etiky na KTF UK v Praze


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay