V srdci církve budu láskou

Vydání: 2010/40 Facebook, 29.9.2010, Autor: Pavel Vojtěch Kohut

V závěru života se jí zmocnily tak velké apoštolské touhy, že nevěděla, co si s nimi počít. Hledala odpověď v Písmu a našla 12. a 13. kapitolu Prvního listu Korinťanům. A pochopila! Pochopila, že bude-li se jako kontemplativní mniška modlit za církev a milovat ji, může mít podíl na všech povoláních, včetně misionářských. Zvolala: „Ano, našla jsem své místo! V srdci církve, své matky, budu Láskou! Tak budu vším a můj sen se splní!!!“

Známe ji jako svatou Terezii z Lisieux nebo „od Dítěte Ježíše“, říkáváme jí „Terezka“, nebo dokonce „Terezička“, možná si někdo navíc vzpomene, že se jmenovala Thér`ese Martin, a třeba jsme četli i její Dějiny duše. Ale už možná ne všichni víme, že se tato bosá karmelitka, která zemřela v pouhých čtyřiadvaceti letech, stala patronkou misií, že je teprve třetí ženou v církvi (po svaté Terezii z Ávily a svaté Kateřině Sienské), která dostala titul „učitelky církve“ a že její rodiče byli ne tak dávno, totiž 19. října 2008, blahořečeni. Jistě i oni přispěli k tomu, že jejich dcera Terezie dorostla k takové duchovní velikosti, paradoxně právě tím, že objevila „malou cestu“ důvěry a odevzdanosti. Sama vzpomíná, že se v kostele ráda dívala na svého otce, jak se modlí, neboť tak mohla vidět, jak se modlí světci. K tomu, že se stala patronkou misií, přispělo jistě rovněž to, že se v řádu, do něhož vstoupila, setkala s dědictvím apoštolského zápalu své svaté španělské patronky, že měla možnost si dopisovat se dvěma misionáři, že měla sama v úmyslu odcestovat do kláštera v misiích… Přesto však: stačí to na „vysvětlení“, jak je možné, že se stala jednou z nejpopulárnějších světic vůbec a že její Dějiny duše nepřestávají být duchovním bestsellerem? Vždyť i její rodné sestry (tři z nich bosé karmelitky v témže klášteře jako ona!) měly stejné předpoklady, a její velikosti zdaleka nedosáhly. Stojíme před velkým tajemstvím světců: Je tu „jakési nevím co“ (máme-li použít obratu jejího velkého duchovního učitele Jana od Kříže), které nám uniká a které způsobuje, že ač jsou „ze stejného těsta“, přesto „chutnají docela jinak“. Stojíme před otazníkem, jenž asi jen tak nezmizí… A to je možná dobře! Třeba nás bude tento otazník neustále podněcovat a nenechá nás v klidu. Tak dlouho, dokud se ono „jakési nevím co“ neobjeví také v našem životě a neotevře nás plně Boží svatosti. Pak se staneme i my nejužitečnějšími pro církev.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay