Tradice stále živá

Vydání: 2004/28 Cyrilometodějské dvojčíslo, 1.9.2004, Autor: KT KT

Čím je pro vás cyrilometodějská tradice živá a čím vás obohacuje? - tuto otázku jsme položili několika osobnostem.

RICHARD ČEMUS, Papežský orientální ústav Řím
Než jsem odešel v roce 1970 na Západ, cyrilometodějský odkaz mi mnoho neříkal. I když je pravda, že jsme se jeli rozloučit s vlastí z Prahy do Staré Boleslavi, na Hostýn a také na Velehrad. Dodneška vidím tátu, jak se vrací z velehradské fary s klíčem, protože jsme dorazili až k večeru – ale nedělal jsem z toho žádné závěry. Ve svobodném světě mne pak „Východ“ spíš jen strašil ve snu. Až jsem při filozoficko-teologických studiích ve Freiburgu narazil na jakousi mentální zeď: ve sférách Ducha to už dál rozumem nešlo. Srdce se hlásilo ke slovu – nemělo ale ve vědě domovské právo: sentimentalismus lidí z Východu! Doba bezradnosti. Východiskem je až setkání s otcem Špidlíkem v římském Nepomucenu. Věda v jeho slovech neodporovala víře, ale dokonce ji předpokládala, protože rozum poznává, jen když srdce důvěřuje. Cyril a Metoděj jsou dnes proto pro mne podnětem k hledání naší svébytnosti v Evropě: nadechnout se z obou plic, tedy tradic, které se na našem území setkaly. Těsná blízkost velehradské baziliky a kostelíku iroskotské mise zavazuje.

DAVID DUDÁŠ, pravoslavný kněz
Pro pravoslaví u nás je tato otázka doslova existenční, neboť pravoslavná církev z této studnice duchovnosti, kterou cyrilometodějství představuje, stále čerpá. Východní podoba Kristovy víry přenesená na Velkou Moravu svatým apoštolům rovnými Cyrilem a Metodějem je dodnes identická s věroukou a kultem pravoslaví. Proto také obnova české pravoslavné církve počátkem 20. století byla bytostně spjata s obnovou cyrilometodějství u nás. Cyrilometodějství je také svědomím východní a západní církve, neboť nám připomíná nerozdělenou církev Kristovu. Je také škoda, že oslavy spojené se svatými bratry neslaví obě církve společně. Bohatství této duchovní tradice je natolik veliké, že jen připomenu onu pravdu o hlubokém staroslověnství, přispívajícím ke kráse a rozmanitosti církve.

FRANTIŠEK FILIP, televizní režisér
Zásluhy svatých Cyrila a Metoděje o náš národ není třeba vyjmenovávat. Ne náhodou je jejich památka oslavena i naším státním svátkem.

Osobně nezapomenu na okamžiky, kdy jsem byl i citově

zasažen jejich odkazem. Poprvé to bylo v roce 1990, kdy jsem připravoval na Letenské pláni přímý televizní přenos z první papežovy návštěvy v Čechách. Spojené pěvecké sbory tam právě zkoušely a celou plání se nesla slova starobylé písně: "...kolik to bouří nad vlastí se sneslo, Velehrad víry bez pohromy stojí... apoštolů to dílo požehnané, dědictví otců zachovej nám Pane..." Po těch čtyřiceti letech pronásledování, umlčování a nepřízně to byl pro mne takový náhlý citový šok, že jsem vzal nohy na ramena a utíkal přes pláň směrem k Hradčanům a předstíral jsem, že mířím ke vzdálenému stanovišti televizní kamery. To proto, abych se mezi štábovými pracovníky neztrapnil tím, že nedokážu zastavit slzy štěstí. A stejně tak nezapomenu na citový zážitek z Velehradu, kdy celé prostranství zpívalo stejnou píseň:

"...Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry pravé, jenžto jsi řídil apoštolů kroky z východu k naší Moravěnce drahé..."

Při těchto vzpomínkách si říkám, že vroucí slova zhuštěná do poetické zkratky dokáží často oslovit rozum i cit člověka víc než sebeobšírnější vědecko-historický traktát.

JINDRA JAROŠOVÁ, redaktorka ČRo 2
Svátek sv. Cyrila a Metoděje od samého začátku chápu jako svátek vzdělanosti, a dost dobře tedy nechápu, proč je stále tak nedoceněn fakt, že tyto dvě pozoruhodné osobnosti přinesly na Velkou Moravu základ této vzdělanosti, písmo. Vytvořili tím ze slovanštiny jazyk literární a jeho použitím v liturgii ho pak povýšili na úroveň latiny, řečtiny a hebrejštiny. To bylo v té době naprosté zjevení. Stejně tak se málo zdůrazňuje, že už v druhé polovině 9. století(!) nám přímo z řečtiny(!) brilantně přeložili i samotné Písmo svaté. Kolik staletí na to zbytek Evropy musel čekat!?

A to už vůbec nemluvím o tom, kolikrát ti dva pro naši Velkou Moravu riskovali život, a přece je nikdy ani ve snu nenapadlo, že by tu Moravu snad mohli zradit nebo opustit.


Kolik takových spojenců jsme v našich dějinách měli?

LUDVÍK KOLEK, architekt
Neznám jiné průkaznější vysvětlení, než že je živá Duchem, který ji inspiroval. Svatí bratři přistoupili k misii s velkolepou vizí. Nejen překládají Písma do jazyka Slovanů, ale považují za smysluplné vymyslet i nové písmo. A když se na místě misie zorientovali, vytvářejí slovanskou liturgii. Později neváhali překročit sami sebe a vedle vzoru bohoslužby východní sáhnou k adopci liturgie blízké západní. A to všechno na teritoriu jurisdikce římské. Jak velká musela být jejich důvěra, že tyto neslýchané skutečnosti prosadí! A jak je možné, že přes tuhý odpor „trojjazyčníků“ se jim podařilo pro věc tak mimořádnou nadchnout papeže?

Myslím, že nepřestane povzbuzovat jejich příkladná obětavost, naprostá nezištnost a dojemná láska k našim předkům, pro něž snášeli příkoří, která by odradila nejodvážnější misionáře. Trvalou inspirací zůstane prozíravost, s jakou viděli do budoucnosti, a to velmi daleké. Vždyť tak anticipovali ducha, který přijde ke slovu v univerzální církvi o víc než tisíc let později.

VĚRA LUXOVÁ, fyzioterapeutka, matka šesti dětí
Že nějaká cyrilometodějská tradice existuje, jsem si prvně uvědomila někdy v roce 1969 nebo 1970. Tehdy jsme si připomínali výročí příchodu svatého Cyrila a Metoděje. Mně bylo 14 let a při kytarových mších jsme velmi často zpívali Cyrilometodějskou píseň. Dodnes si pamatuji její úvodní slova:

"Tisíc a jedno sto roků národa víra a vědomí zrálo, svoboda, pravda i dobro a právo, vítězství budoucích věků." Zpívali jsme ji nadšeně a věřili jsme v uskutečnění těchto příslibů. Je to vzpomínka stále živá. Soluňští bratři nám přinesli křesťanství a já cítím, že v dnešní době je to výzva i pro nás, abychom do prostředí, kde žijeme, přinášeli Krista. Především svým životem a budováním vzájemných vztahů na základě bratrství a pak i hlásáním...

OTMAR OLIVA, sochař
Před nedávnem jsem se vrátil z Říma, kam jezdím pravidelně ke hrobu sv. Cyrila. Modlím se tam intenzivně za to, abych strávil současné pojímání cyrilometodějské pouti. A právě tam si vaši otázku vždycky kladu. Víte, mě fascinuje jejich čin. Oni se zvedli a z kulturního prostředí, ve kterém už byla církev obrovská, krásná, živá a bohatá, šli k nám do té pustiny. Vždycky si připomínám, že například kostelní vrata římského chrámu sv. Sabiny se v té době už čtyři sta let otevírala. Teprve po takové dlouhé době, kdy už církev jinde žila naplno, přinesli křesťanství k nám. To souvisí s dneškem – kdo by byl schopen se takto zvednout a jít?

KAREL VYSLOUŽIL, básník, vydavatel občasníku Hlas z pasínku
Cyrilometodějská tradice je pro mne živá i tím, že můj otec se jmenoval Metoděj, jeden z nejbližších žijících přátel pak Cyril. Křesťanství, k němuž bratři ze Soluně zasadili české kořeny, dalo mé rodině – a také blízkým kolem mne – víru a krásná česká jména. V tom, myslím, držíme klenbu ducha v tisíciletém oblouku nad dobou, jež plyne od času Cyrila a Metoděje podnes. Kéž by na tom spojení stavěli mnozí: Češi – Evropané! Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay