Před 600 lety Jan Hus překročil Rubikon

Vydání: 2012/27 První záběry nového filmu o Cyrilu a Metodějovi!, 4.7.2012, Autor: Martin T. Zikmund

Za tři roky si budou nejen křesťané v českých zemích připomínat 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Rozhodujícím momentem v životě tohoto kazatele se stal ale už rok 1412, proto se nyní dostává pod náš drobnohled.

Od května roku 1412 to v Praze vřelo, ať už bylo počasí jakékoli. Dusnou atmosféru přivezli do Prahy kazatelé odpustků, jejichž finanční výnosy měly být použity na válku Jana XXIII., jednoho z tehdejších dvou papežů, proti Ladislavu Neapolskému. Zatímco tento papež nechal stavět v Římě bezpečnostní koridor mezi svou rezidencí a Andělským hradem, v Praze kvůli protiodpustkovým protestům padaly hlavy.

Jan, Martin a Stašek, tři mládenci jako by vystřižení z knihy Daniel, byli navzdory Husově přímluvě královskou vrchností sťati. Jediným důvodem byly jejich hlasité protesty v kostelích proti vyhlašování odpustků na tyto vojenské účely. Je pozoruhodné, že Hus po popravě tovaryšů 11. července zaváhal – jednak se neúčastnil následného demonstrativního pohřbu a jednak se další týden v Betlémské kapli k této bolavé kauze nijak nevyjádřil – jakkoli to od něj všichni očekávali. Zřejmě přemýšlel nad dvěma věcmi: nad odpovědností za své posluchače (tři sťatí mládenci mezi ně patřili) a nad svým vztahem k dosud vstřícnému králi, neboť Václav IV. neměl v žádném případě v úmyslu papežskou odpustkovou bulu znevažovat. Ostatně část vybraných peněz měla skončit v jeho pokladně.

ODVOLÁNÍ A ROZLOUČENÍ

„Celou kapli plnou zlata bych nevzal za tyto hrdiny, kteří se směle postavili tlamě Antikristově,“ zahřímal konečně Hus 24. července již bez jakéhokoli taktizování, a tak dovršil svůj obrat. Tímto jednoznačným postojem překročil Rubikon a nebylo už pro něj cesty zpět. Papež, jakmile se dozvěděl o pražských nepokojích a Husově postoji, již neváhal vyhlásit nad ním nejpřísnější klatbu a vzpurnou Prahu zatížit hrozbou interdiktu – ten zakazoval vykonávat všechny bohoslužebné úkony v místě, kde se bude kacíř zdržovat.

V této vypjaté situaci se dokonce udál pokus Husa v kapli zatknout, ale nepodařilo se. Než se tento oblíbený kazatel musel s hlavním městem království rozloučit, zveřejnil 18. října v latině své slavné „Odvolání k Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu“. To z něj udělalo reformátora „velkého stylu“, jak poznamenal historik Jan B. Lášek, který toto gesto přirovnal k Lutherovým protiodpustkovým tezím z 31. října 1517.

DŘEVĚNÝ JESTŘÁB

Husův podzimní odchod z Prahy jako by předznamenal podzim jeho života. Před odchodem do Kostnice, kde se jeho životní běh završí, stráví dva roky v domácím exilu (1412–1414), a to zejména na Kozím Hrádku nedaleko Tábora a na hradě Krakovci u Rakovníka. Na těchto místech, v poměrném klidu, mohl sepsat své nejvýznamnější teologické práce, jako např. spisy O církvi, O svatokupectví či Postilu. Zajímavé jsou však i jeho listy, které posílal Pražanům, když byl nyní od svých posluchačů a příznivců vzdálen. V jedné ze svých prvních „epištol“, kterou napsal ještě před Vánoci roku 1412, prokazuje, že i při všech strastech, kterými musel projít, neztratil smysl pro humor. Když se dozvěděl, že se udál pokus Betlémskou kapli strhnout, vyznal: „Tu důvěru v Boha mám, že nic nesvedou,“ poněvadž i „Hus, zvířátko krotké, pták domácí, jejich osidla přetrhl…“ A vyjádřil naději, že jako pravda Kristova byla vydána na smrt a pohřbena, a přece vstala z mrtvých a za sebe ustanovila dvanáct apoštolů, tak tatáž pravda „za jednu slabou a nestatečnou husu pošle do Prahy mnoho sokolů a orlů, kteří bystrým zrakem předčí jiné okřídlence…“ Načež papežovu klatbu označil za dřevěného jestřába.

KAZATELNA JAKO MÉDIUM

Tímto „ornitologickým přirovnáním“ jako by Hus předznamenal svůj „druhý život“ v našem národě, zejména husitskou a bratrskou reformaci. Nejsou to však tolik myšlenky, které z Jana Husa už brzy po jeho smrti učinily mocný symbol s protiřímským hrotem, nýbrž dramatické okolnosti jeho života, schopnost „mediálně“ působit (i kazatelna je médium svého druhu), jeho vnitřní přesvědčení o „své pravdě“ a hlavně ochota za ně zaplatit cenou nejvyšší. K této ochotě nejspíš dospěl Jan Hus právě před 600 lety při přemýšlení nad osudem třech sťatých tovaryšů… MARTIN T. ZIKMUND

MODLITBA JANA HUSA

Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom ze tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.

Kdo se začte do spisů Jana Husa, zejména do jeho dopisů a kázání, nemůže upřít tomuto českému reformátorovi mimořádné obdarování oslovovat čtenáře či posluchače. Jeho síla spočívá i v tom, že se mu daří v adresátech svých promluv vytvořit dojem, že mezi farizeji a nepřáteli Kristovými ze stránek Nového zákona a tehdejší katolickou reprezentací z počátku 15. století je až nápadná parale-
la.

Ve skutečnosti museli být farizeové daleko ctnostnější než například takový Jan XXIII., bývalý pirát, který pro potřebu své světské politiky ždímal peníze z věrných křesťanů po celé Evropě – a pak byl právem Kostnickým koncilem zbaven úřadu. Z Jana Husa, jakkoli pomýleného v některých dogmatických otázkách, sálá upřímná oddanost Kristově věci v takové intenzitě, že ortel Kostnického koncilu nemůže našinec vnímat jinak než jako tragédii. Národní tragédii, protože české duchovní dějiny se v tuto chvíli na dlouhá staletí bolestně rozštěpily a Husa pak kdekdo používal vůči katolictví jako beranidlo. A to se může znovu vrátit (záleží jen, kdo si tento silný symbol znovu přivlastní), leda snad by Husovu věc vzala za svou česká katolická církev a Hus se konečně začal i českými kněžími a laiky (ne pouze několika odborníky) se zájmem číst a promýšlet. Byť nikoli nekritic-
ky.

Blížící se 600. výročí jeho upálení je navýsost vhodnou příležitostí se kostnického mučedníka (anebo kacíře?) znovu chopit. Ne už v okovech, nýbrž v jeho evangelijním étosu. Ve svých epištolách z exilu i ve svých kázáních byl tento jinak průměrný i chybující teolog zkrátka „mistr“ – to mu nelze upřít. Nenechme se zmýlit tím, že česká společnost je dnes malátná a zájem o Husa oproti situaci před sto lety nápadně povadl. Nyní je třeba každopádně prokázat, že čeští katolíci berou Husa za svého, i když je to svým způsobem neskladná postava. Nebyla by to jen rozumná taktika, ale také služba – a sice jak katolické církvi, tak ekumenickému hnutí za našimi hranicemi. Jan Hus totiž dodnes zaujímá významnou kapitolu v dějinách všeobecné církve a nelze počítat s tím, že by se to někdy změnilo.

Jan Pavel II. už není mezi námi, ale jeho apel, aby se čeští katolíci Husem zabývali, zůstává stále aktuální. Ne aby je to v katolické víře zviklalo, nýbrž aby je to v této víře i v lásce ke Kristu ještě více prohloubilo. A učinilo vyspělejšími a v neposlední řadě věrohodnějšími.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay