Letní čtení na pokračování V.

Vydání: 2013/32 Navracení majetku provázejí komplikace, 19.8.2013

Marie Šulcová: Strach buší na dveře

Po schůzce s Novákem byl Jánský vždy neskonale vděčný za návrat do každodenního pastoračního zápřahu, který mu umožňoval alespoň částečně zapomenout. Dnes měl v plánu návštěvu několika nemocných, včetně Věřiny matky, kterou zdravotní stav už řadu měsíců poutal na lůžko.

Starou paní vyzpovídal v její ložnici, podal jí eucharistii a chvíli si povídali. Potom se vrátil k Věře do kuchyně. Přijal nabízený šálek čaje a s účastí se jí vyptal na to, jak snáší dlouhodobou péči o nemohoucí. Věra odpovídala věcně až stroze, jak bylo jejím zvykem, ale z jejího pohledu vyčetl smutek a děsivou únavu. Rozhovor rychle odumřel a v místnosti se rozhostilo ticho. Jánský ovšem vycítil, že ještě musí setrvat, že Věra teprve sbírá odvahu. Pil tedy mlčky čaj a drbal za ušima černého pudlíka, který se mu uvelebil mezi koleny.

Až při druhé cigaretě se Věra odhodlala svěřit mu své pochybnosti.

„Musím se přiznat, pane faráři, že si někdy připadám… zklamaná. Poslední dobou je toho na mě už hrozně moc a doufala jsem… věřila jsem, že právě v takových chvílích mě Bůh utěší, že nějak ucítím jeho blízkost. Zdá se mi ale, když se modlím, že moje slova znějí jakoby do prázdna.“

Plaše mu pohlédla do očí, ale pohled hned zase stočila mimo něj.

„Věro, ty pocity jsou ve vaší situaci pochopitelné a určitě se z nich neobviňujte,“ chlácholil ji. „Věřících, kteří si stěžují, že jsou zkráceni o pocit Boží blízkosti, je většina. Je opravdu mnoho těch, kteří si stýskají, že marně touží po nějaké konkrétní zkušenosti Boží lásky a přitom – tak jako vy – snášejí i těžké životní útrapy s velikou pokorou.“

„Já ale nejsem pokorná!“ skočila mu do řeči Věra a hlas se jí chvěl. „Pořád si stěžuju, proč to na mě Bůh dopustil. Přišla jsem o manžela, mám zdravotní problémy, teď to trápení s mámou…“

„Ale nesete ten kříž dál, i když se vám pod ním podlamují nohy,“ poznamenal.

„To ano,“ přisvědčila rozpačitě. „Jenže stokrát za den se ptám, proč musím zrovna já takhle trpět, vždyť jsem nikomu nic zlého neudělala.“

Jánský přikývl, jako by ta slova očekával.

„Právě tím, že se bouříte proti Bohu, s ním vlastně komunikujete. A to je samo o sobě jistým důkazem, že ho berete jako skutečného partnera. I když se vám ten partner může momentálně zdát jako selhávající, jako někdo, kdo vás nechává na holičkách.“

Věra se zamyslela. To, že někdo její spílání Bohu může považovat za důkaz víry, ji zmátlo, ale také trochu uklidnilo. Tížily ji ale ještě další pochybnosti.

„Víte, někdy když pozoruju lidi v kostele, tak se mi zdá, že oni NĚCO prožívají, zatímco já jsem kolikrát tak roztržitá a ponořená do svých starostí, že odříkávám modlitby jen mechanicky…“

„Můžu vás uklidnit, takových lidí, kteří mají pocit, že všichni ostatní jsou na tom se svým vztahem k Bohu lépe, je taky většina. Zdá se jim, že jen oni se špatně modlí, že jen oni jsou roztržití, že Boha neumí oslovit, zatímco všichni ostatní to dělají správně. A to je zásadní omyl! Víte, to, jak se kdo v kostele tváří, jak se kroutí v lavici, ještě není známka skutečné zbožnosti. To může mást.“

V řečnickém zápalu zapomněl na psa a ten se teď připomněl srdceryvným zakvílením. Jánský na něho vrhnul káravý pohled, ale pak se sklonil a pokračoval v hlazení.

„Vezměte si svatého Františka. Když ho potkávali, jak si povídá s ptáčky, tak by asi nikdo normální neřekl, že je to budoucí světec. Možná si spíš říkali: To je blázen! A přesto to byl projev svatýho člověka. Takže s těmi projevy zbožnosti bych byl opatrný…“

Věra se pousmála. Už dávno si s nikým důvěrně nepopovídala a nyní hltala každé knězovo slovo.

„Nespornou známkou toho, že člověk žije v nějakém spojení s Bohem, může být spíš ochota posloužit druhému nebo ochota odpustit,“ pokračoval Jánský. „Určité prožitky, které můžete považovat za zcela běžné – třeba zrovna ty chvíle, kdy si říkáte: To musím vydržet, to musím překonat – dokážete prožít a zvládnout právě proto, že jste, aniž byste si to uvědomovala, mimořádně silně napojena svou vírou na Boha.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní

Související články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay