Křesťané by měli dávat politice chuť

Vydání: 2009/38 Křešťanští politikové, 17.9.2009, Autor: Tomáš Kutil

O tom, kdo vůbec je křesťanský politik, kde je ho v politice nejvíce potřeba a na jaké překážky naráží, jsme si povídali s jáhnem, teologem, psychiatrem, pedagogem a úspěšným autorem duchovní literatury v jedné osobě – MAXEM KAŠPARŮ.

Co se vám vybaví pod slovním spojením křesťanský politik?

Křesťanský politik je člověk, který má nohy v hodnotách křesťanské tradice, srdce v potřebách doby, oči upřené do budoucnosti, uši otevřené k hlasu světa a ruce umazané pouze a jenom od poctivé práce. Politik, tedy člověk dělající politiku, ale bez dalšího přívlastku, je ten, který může jakkoli politikařit, protože vše, co udělá, může před veřejností obhájit vzhledem k pouhopouhé politické potřebnosti samotné politiky. Pokud si k termínu politik přidá přívlastek, v tomto případě křesťanský, zúží si manévrovací prostor a veškeré své jednání musí konfrontovat s oním přívlastkem.

Měl by se křesťanský politik od svých nekřesťanských kolegů něčím odlišovat?

Neměl by. Musí. Pokud tomu tak není, používá přídavného jména zbytečně a jeho působení v politice přestává být přesvědčivé. Odlišnost křesťanského politika nemá být v jeho vnějších pózách, ale ve vnitřních postojích. Musí si být každé ráno, ať už vstupuje do dveří politiky komunální nebo vrcholné, vědom toho, že současná společnost je na všechno křesťanské poměrně alergická. A kvůli negativním stopám, jež někteří křesťanští politikové ve veřejnosti zanechali, ať už svojí vlastní vinou nebo jim byla neprávem mediálně způsobena, alergie sílí.

V čem (nebo kde) konkrétně jsou křesťanští politikové podle vás nejpotřebnější?

Kdekoli. Od oné komunální až po vrcholnou politiku. Ovšem i křesťané-nepolitici by měli dělat „politiku“. A to ve smyslu být svědky, solí a kvasem, jak je vyzývá evangelium. K jistému druhu kvalitní politiky života jsou povoláni všichni, kteří je přijali za své. Koneckonců křesťanské zásady může v politice prosazovat i politik, který se oficiálně za křesťanského nevydává.

Kdo byl (nebo je) pro vás vzorem křesťanského politika?

V Evropě Robert Schuman, u nás Josef Lux.

Co pokládáte za největší úspěch, který se křesťanům podařilo v politice prosadit?

Nepoužíval bych slovo prosadit. To může ten, kdo má většinu. Křesťanští politikové byli u nás vždy v menšině. O to více by jim mělo jít o funkci dobrého koření, kterého je v pokrmu minimum, a přece mu dává chuť. Dávat chuť politice všeobecně. Malé strany příliš nemohou své návrhy prosazovat, spíše se o dobré zasazovat a při rozhodování o nekvalitních zákonech nezaujímat pozici na lokomotivě, nýbrž pod přístřeškem brzdaře v posledním vagónu rozjeté soupravy směřující do špatné stanice.

Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay