Ježíš staví jednotu učedníků na první místo

Vydání: 2016/19 První biskupské svěcení v Plzni, 6.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Naše společnost, aby mohla vůbec existovat, potřebuje řadu jednotících prvků: armádu, státní hranice, zdravotní služby, vzájemný základní respekt občanů k sobě navzájem a mnoho jiných věcí. Nic z toho nelze podceňovat, vše má ve zdravém soužití své místo. A přece Ježíš klade důraz na něco jiného. Nežádá na učednících, aby projevovali třeba sounáležitost k sousedům a byli poslušní vrchnosti. Za rozhodující známku učedníků vyhlašuje v dnešním evangeliu jejich jednotu, podobně jako on je sjednocen se svým Otcem.

Pak lidé poznají, že Ježíš je poslán Bohem, aby hlásal evangelium všemu stvoření. Poukazuje na to, že svět dosud pravou jednomyslnost ve všem podstatném nepoznal, a proto převládá sobectví a bezohlednost vůči druhým, ať jde o jednotlivce nebo celé národy. Pokojné vztahy, pokud k nim dochází, mají obvykle krátké trvání, neboť je brzy vystřídá vzájemná nevraživost s často tragickými důsledky. Novost Ježíšova řešení nespočívá na možnostech jen lidských. Nadějí pro svět není pouze vzájemná pomoc nebo ochota ke spolupráci na prospěšných projektech. Náš Pán povolává lidi slabé a hříšníky, aby na nich a s jejich pomocí vybudoval Boží království na zemi. Nemají tedy sledovat pouze vlastní zájmy a plány, ale mají čerpat inspiraci a sílu od Boha a svou vírou a z ní pramenící jednomyslností mají pomáhat světu ke vzájemnému porozumění a spolupráci na všem dobrém a pravdivém.

Biskup a mučedník Cyprián (+ 258) s poukazem na modlitbu Páně napsal: Neříkáme: ‚Můj Otče na nebesích‘ a ‚můj chléb dej mi dnes‘. Ani nikdo neprosí, aby jen jemu byly odpuštěny hříchy, ani aby jen on nebyl uveden do pokušení nebo byl ochráněn od zlého. Prosíme tedy za všechny, protože jsme s nimi vzájemně spojeni. Víme, jaká je situace všude kolem nás, často v bezprostřední blízkosti, pokud jde o vzájemné porozumění a schopnost uznat práva těch druhých. Proto je jednota církve bezpodmínečně nutná, aby vyzařovala do světa podobně jako příklad prvních křesťanů, jak o něm čteme v Lukášových Skutcích apoštolů. Jde o jednotu ve svobodě, která neznamená nějakou uniformitu, jak ji nařizovaly totality všech druhů; jde o osobně prožívaný vztah k Bohu zcela podle evangelia a slov Ježíšovy modlitby, aby všichni věřící byli v dokonalé jednotě. Ta je spojí v pravdivé, ale svobodné jednotě a ve vzájemné lásce, která je výsledkem otevřenosti vůči vanutí Ducha Svatého. Častěji si připomínejme slova kardinála Ch. Journeta: Je cosi závažnějšího než vědět, že milujeme Boha, totiž vědět, že on miluje nás. I když to necítíme, sestupuje na nás podstata jeho lásky. A jestliže jsme neřekli ne, ona vstoupí a svým tichem působí v našem srdci. A dodejme: Jedině Boží láska sjednocuje a zachrání nás i svět.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay