Homilie: Věčnost pro nás začíná už dnes

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Jiří Mikulášek

Dnešní evangelium nám chce připomenout, že i přes ten uprášený poutnický šat našeho lidství je zářivým tajemstvím církve sám Boží Syn, který je v ní přítomný a o kterém říká nebeský Otec: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Ne náhodou se Proměnění odehrálo při modlitbě. Právě modlitba umožňuje proniknout pod povrch věcí a dotýkat se pravé skutečnosti. Církev se liší od všech ostatních institucí tím, že je spojená se svým zakladatelem nejen na počátku svých dějin, ale v každém okamžiku své existence. Církev žije s Kristem a z Krista. Je s ním spojená organickým živým poutem, protože není pouze organizací, ale živým organismem, do kterého proudí božský život. A každý křesťan, bez ohledu na to, ve kterém století žije, se stává Kristovým současníkem.

Členem církve se člověk stává křtem. A křest je znovuzrození, narození pro Boha. Papež František k tomu říká: „K víře jsme byli zavoláni. Bůh nás zná odevždy, před naším narozením, naším početím. Bůh mne chtěl mít křesťanem, katolíkem. Bůh na mne myslel, hledal mne mezi miliony, mezi mnohými, spatřil mne a vyvolil nikoli pro moje zásluhy, které neexistovaly, ale proto, že je dobrý. Být křesťanem neznamená vstoupit do nějaké skupiny, abych tam něco dělal; není to jenom úkon mojí vůle, především mojí vůle, mého rozumu, nýbrž je to úkon Boží. Nemohu se učinit křesťanem, ale jsem znovuzrozen, jsem v hloubi svého bytí přetvořen Pánem... Nevytvářím si jako křesťan nějakou svoji ideu, kterou sdílím spolu s několika dalšími, a pokud se mi oni znelíbí, mohu odejít.“ Tolik Svatý otec.

Dnes se mnoho lidí považuje a vyhlašuje za věřící. Říkají: „Já mám svou víru a k tomu nepotřebuji církev. Taková víra může být skutečně opiem, pomocí kterého člověk uniká z reality života. Víra však není něco, co jsme vynalezli nebo si vymysleli, taková víra by nám nic nepomohla, protože by v ní chyběl protějšek – Bůh.

Vírou se připojujeme k tomu zástupu, který je na cestě do nebeského domova. Pohled na nebe však není žádným únikem před pozemskou odpovědností. Naopak naděje na nebe, naděje na plné společenství s Kristem a se všemi anděly a svatými je přímo motorem pro křesťanskou angažovanost v tomto světě. Posláním každého křesťana je vnášet do tohoto světa světlo Boží pravdy a teplo Boží lásky. Náš svět, v němž platí zákonitost boje, zákon silnějšího, prohnanějšího a bezohlednějšího a kde se někdy zdá, že vše je ochromeno materialismem a egoismem, to tolik potřebuje. Už zde na zemi musíme žít nebeský život, který na svět přinesl Kristus. Věčnost pro nás začíná dnes!

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 7 12. – 18. února 2019

Ve jménu Boha nelze vést války

Svatý otec ve Spojených arabských emirátech podepsal Deklaraci o lidském bratrství s vrchním imámem káhirské mešity al-Azhar Ahmedem at-Tajíbem, autoritou sunnitského islámu.…

celý článek


Bombastickým vikářem nebudu

V poutním chrámu Panny Marie na Vranově byl 4. února uveden do služby generálního vikáře brněnské diecéze pomocný biskup Pavel Konzbul.

celý článek


Do Lurd dnes míří i zdraví

Lurdy zahájily Bernadettin rok. Tamní diecéze chystá ke cti mladé vizionářky pouť, mezinárodní cestu relikviáře, ale i muzikál a film.

celý článek


Odmítněme nálepkování v církvi

Stejně tak jako se v politice proti sobě vymezují konzervativní a liberální strany, jsme v dnešní době svědky toho, že se katolíci – většinou sami mezi sebou – různě nálepkují.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay