Homilie: Ukaž mi své cesty, Hospodine

Vydání: 2018/3 Břevnov má nového opata, 16.1.2018

Pán mi ukáže, kam a jak kráčet, avšak ode mne žádá otevřenost – je potřebné, abych byl bytostí učenlivou.

Chci-li být formovatelný, povede mne. Vidíme též nesnadný osobní zápas Jonášův v prvním čtení: co všechno musí lidské srdce podstoupit, nežli se vydá tam, kam ho Pán posílá. Že jde o úkoly nemalé a nepopulární, to si uvědomíme s pohledem na tehdejší město Ninive. „Poslaným“ byl i Jan Křtitel. Evangelium zmiňuje jeho uvěznění. Nejde tu o metaforu vězení našich náklonností či mylně zastávaných postojů. Prorok Jan se doopravdy ocitl v orientálním vězení s dlouhodobou tradicí popravčích profesionálů. Strádání blízkého je vždy podnětem k zastavení se nad tokem vlastních osobních dějin – našeho života. Janovo „odcházení“ přiměje Ježíše ke slovům: Naplnil se čas. Jde vlastně o „zrcadlovku“ dnešních dnů: Pánovi milí přátelé ve víře se trápí, hynou a my žijící vnímáme dosti výrazně, že se čas zrychluje a že je součástí věčného Pánova života. Přijali jsme přece pozvání k jistotě v hlubinách Pánova srdce. Tichý Ježíšův pláč nad bolestnou ztrátou přítele si nevynucuje pozornost okolí. Ježíš se naopak zmobilizuje. Jak vypadá Ježíšova „odveta“? Nemstí se. Neskoncuje se stvořením. Nesloží ruce do uzlíčku. Ani nezačne taktikařit. On jednoduše povolává další přátele – své apoštoly.

Noví učedníci se vlastně vydávají Ježíši, odevzdávají se Životu, třebaže je bude čekat nejedno umírání: v nespravedlnosti, v podezřívání, v pomluvách. Ve spojení s Pánem a kvůli záležitostem jeho srdce roste plnost jejich života. Je nutné doslova obejmout počátek: rozhodnutí jít za ním. A že si to i nadále přejeme, mu dosvědčujeme častým uvědomělým úkonem odevzdávání se. Nikdo nemůže Pánu zabránit v touze vytvářet si přátele podle svého srdce. V našich tvářích hledá Ježíš vlastní tvář – podobně jako ve svých vyvolených učednících.

Pán tvořivě zahlazuje naše chyby. Říkáme-li, že naše vrásky jsou diamanty nebeského Jeruzaléma, pak Pán naše strádání proměňuje ve šťastnou plnost. Srdce, která Pánovi slouží a odhalují jeho vůli, mají bezbřehý, nekonečný dopad na celý svět i na celou věčnost. Pánova hořící krev, protékající našimi životy, jsou zlatá písmena z nebeského Jeruzaléma o tom, jak nás miloval, jak nás spasil a jak vykoupil. Nejde o metaforu, ale o vztahovou skutečnost.

Je to Pánovo srdce, které píše jedinečné dějiny celé církve: s pohledem na každé naše srdce. Naše Ano potvrzuje Pánovu touhu. Stojíme pevně zakotveni v jeho srdci. Ježíš – čistý, bílý Král, je též prostoupený vítěznou krví svých oddaných, jakož i Jana Křtitele. Necháváme Pána v našich životech i nadále naplno jednat. Co Pán činí v našich životech, činí stále více a s větší slávou i mocí. Je potřebné živit naše životy láskou jeho věrného pohledu.

Vyučujeme se tedy pohledem na Pánovo jednání. Kde a jak kráčel on, tam a takto se ubíráme i my. Jsme povoláni, neboť on nás posílá. Lodičku naší mentální regionálnosti, podobně jako tu rybářskou, přetváří na loď univerzálního poslání v církvi.

P. Michal Altrichter SJ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay