Homilie: Tolik slabých na jednom místě

Vydání: 2018/46 Drony skenují dřevěné kostely, 13.11.2018

S výkladem apokalyptické literatury musí být dnes kazatel velmi opatrný. Dotýkají se totiž jak mluvčího, tak adresátů – a vždy jde o nebezpečná poselství. Ale ne tak u Ježíše.

Den soudu bude sice strašný, v ten okamžik totiž pominou všechny naše dosavadní jistoty. Celý svět se dokonce „zachvěje“, jak evangelium doslovně zmiňuje. Důvodem bude ale Ježíšova sláva, kterou se už teď ve světě snažíme nalézat – ať už v církvi, v člověku či ve stvoření. Kdo se ale v životě setkal s opravdovou láskou a nechal se dotknout, ten se už bát nemusí. Anděl ze všech světových stran shromáždí Kristovy vyvolené. A tady už o překvapení nebude nouze. Tolik slabých na jednom místě! Když totiž Kristus zakládal svou církev, nezvolil si ani mystického Jana ani skvělého rétora Pavla. Postavil ji na obyčejném rybáři z Kafarnaum, kterým Petr bytostně zůstal až do konce svého života. Na nekontrolovatelném horlivci, váhavci a nechápavci. Prostě na člověku.

Pokud žijeme aspoň trochu ryzí život, pokud se na poli duchovním aspoň trochu snažíme uvádět Ježíšova slova v život, pak se nemusíme bát. Na takových totiž Ježíš vystavěl svou církev s příslibem, že ji pekelné mocnosti nepřemohou. Počítá tedy i s námi! Přijme ale jen nás, ne naše role, do kterých jsme se nechali někým vehnat. Stát se svatým znamená totiž v první řadě stát se životaschopným křesťanem, realizovat skutečnou lidskostí své vlastní povolání až do samého konce: dobře obstát v životě ve světě stejně jako v tom duchovním. Za obojím totiž stojí stejný Bůh, který jediný dokáže dokonale propojit zdánlivě nespojitelné. Nestaví proti sobě, nerozděluje, ale vždy nově spojuje. „Hle, tvořím všechno nové,“ volá i směrem k nám. Volá nás k tomu, abychom byli s ním. Chce spojit nespojitelné. Nám, kteří ho tolik potřebujeme nabízí své společenství...

Dobře číst „znamení doby“ znamená dobře vědět, jaké je to být zamilovaný. V takovém případě vše, co je kolem nás, nám připomíná toho, koho milujeme. V případě Boha i ta nejmenší drobnost nás může dovést k němu samotnému. Netřeba uvažovat o tom, jak přesně k soudu a konci světa dojde a kdy to bude. Času není nazbyt, abychom ho marnili marnými představami. Zázraků už teď je všude plno, jen si všimnout. Mohou se obrátit i ti nejzatvrzelejší hříšníci. Jen abychom nepromeškali svěřený čas k obrácení my sami! Až zatroubí archanděl Michael a země se zachvěje, budeme nepochybně svědky hmatatelného úžasu nad tím, jak velká Boží láska je!

P. RADEK MARTINEK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay