26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Homilie: Svítit na cestu i ostatním

7. 11. 2017

|
Tisk
|

S blížícím se koncem liturgického roku se nedělní čtení soustřeďují na problematiku definitivního příchodu Pána. Důležitější než zvědavé rozlišování jednotlivých znamení tohoto příchodu je, zdá se, otázka, jak při něm obstojíme. U Matouše se opakovaně objevuje obraz pána, hospodáře, ženicha, který na čas odešel nebo ještě nepřišel. V nastalém mezidobí jde pak o to, zda zůstaneme bdělí. Onen mezičas, kdy Pán není viditelně přítomný, je velkou výzvou pro naši svobodu, zodpovědnost a lásku.

Vydání: 2017/45 Papež: Pane, už nikdy válku, 7.11.2017


Příběh o deseti pannách vychází z orientálních svatebních zvyků. Úkolem družiček bylo jít vstříc ženichovi. „Hloupost“ a „moudrost“ se zde vztahuje k smysluplnosti jejich jednání vzhledem k úkolu, který mají. Na něj se mají teď soustředit. K jeho splnění je třeba jisté prozíravosti: aby mohly se světlem vyjít vstříc ženichovi, musí být o toto světlo postaráno. Když nastane moment, kvůli kterému jsou tady, není čas na přípravu. Prostě je třeba sloužit. Pro ten okamžik jsou přece určeny. I nám dává Bůh sice stále nové šance, ale určité klíčové momenty v našem životě, kdy jsme měli být plně přítomni, se ve stejné podobě už nevrátí. Okamžikem, jenž se určitě nebude v našem životě opakovat, je smrt, která bude definitivním setkáním s Boží láskou.
V oleji do lampy vidí někteří exegeté dobré skutky, jiní víru, která je jejich pramenem a světlem, jímž máme světu sloužit, jiní posvěcující milost. Souhrnně jde o ztvárnění našeho srdce láskou, která nám umožní v každém setkání a situaci rozlišit Boží vůli.
Jednání prozíravých panen se nám může zdát nesolidární – nemáme vyjít vstříc těm, kteří nás prosí? Jenže taková falešná solidarita by sice mohla vypadat přátelsky, zabránila by ale splnění poslání družiček (nestačilo by vám ani nám) a zkazila by radost všem svatebním hostům. Obrazněji můžeme pak říci, že jsou hodnoty, které se nedají půlit. Nikdo druhý za mě nemůže kousek mého vztahu k druhému člověku „odmilovat“. Láska je vždy celá, tak jako Bůh nikdy nedává jen část, ale vždy se dává celý.
Nejvíce zarážející nám ale může připadat závěr podobenství. Což se ženich nemůže slitovat nad chybujícími dívkami? Neznáme našeho Pána jako slitovného? Pozitivně viděno, jde opět o velkou důvěru, kterou nám Ježíš dává. Nejsme loutkami, ale svobodnými lidmi, kteří se mohou a mají aktivně podílet na budování Božího království. A není jedno, jak žijeme. Jistě můžeme a musíme počítat s Ježíšovým odpuštěním, s tím, že nám znovu a znovu bude doplňovat životodárný olej ze svých ran, ale Boží úctě ke každému člověku odpovídá, že náš život bude zhodnocen.
Ono „neznám vás“, ale vůbec nemuselo znít výhružně, možná znělo spíš smutně: „Stvořil jsem vás ke svému obrazu, obdařil vás všemožnými hřivnami, udělal vše pro to, abyste je mohli rozvinout, ale takové, jakými jste se stali, vás skutečně
neznám.“
Přijměme Boží pozvání do věčné radosti a nepřestávejme pokorně, soucitně a mile svítit na cestu i ostatním.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou