Vydání: 2018/19 Vatikán známkou slaví českého světce, 8.5.2018

Papež František v Krakově připomenul mladým lidem, že nemají být mládeží na pohovce, ale mají být obuti a připraveni na cestu. „Štěstí pohovky je pravděpodobně onou tichou paralýzou, která nás může zničit nejvíc, protože pozvolna, aniž si to uvědomíme, usínáme, jsme rozespalí a omámení, zatímco druzí, kteří jsou možná živější, ale nikoli lepší, rozhodují o naší budoucnosti.“ Samozřejmě to neplatí jen pro mládež, ale pro každého křesťana. Papež František pokračuje: „Ježíš není Pán komfortu, bezpečí a pohodlí. K následování Krista je zapotřebí dávky odvahy, je třeba se rozhodnout vyměnit pohovku za pár bot, které ti pomohou kráčet po cestách, o kterých se ti nikdy nesnilo, ani jsi na ně nepomyslel, po cestách, které mohou otevřít nové obzory, schopné vzbuzovat radost, onu radost, která se rodí z Boží lásky, radost, kterou ti v srdci zanechává každé gesto a každý projev milosrdenství. Jít cestami našeho Boha, který nás zve, abychom byli politickými aktéry, myslícími lidmi a sociálními hybateli. Podněcuje nás, abychom vymýšleli solidárnější ekonomiku. Ve všech prostředích, kde se nacházíte, nás Boží láska zve, abychom šířili dobrou zvěst a činili ze svého života dar určený Bohu i ostatním lidem. A to znamená být odvážní, to znamená být svobodní.“
V Listu Diognétovi, který byl pravděpodobně sepsán ve 3. století po Kristu, autor píše o našem poslání ve světě: „Křesťané dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Duše se nachází ve všech částech těla, křesťané ve všech obcích světa. A jako duše přebývá v těle, ač není z těla, tak přebývají křesťané ve světě, ale ze světa nejsou.“ (srv. LD, V. a VI.) Máme odvahu jako Lot v Sodomě dát všanc svůj život pro spravedlnost? Najde svět deset spravedlivých? Tehdy jich tam tolik nebylo a města byla zničena. Honzovi z pohádky odvaha nechyběla. Byl pokládán za hloupého, ale získal princeznu i království. Poslání křesťanů není pohádkou, ale skutečností, která vyžaduje odvahu. Budeme mít odvahu nést radost a naději, smutek i úzkost naší doby spolu s lidmi, kteří potřebují poznat Boží království? Dokážeme jim vzorným životem ukázat, že dobro, spravedlnost a láska jsou cestou plného života?
Kéž o nás platí: „Ať církev světu pomáhá, nebo od světa pomoc přijímá, jde vždycky jen za jedním: aby přišlo Boží království a uskutečnila se spása celého lidstva.“ (GS, 45)