HOMILIE: Sdílet radost z úrody

Vydání: 2019/31 Skauti si dali sraz v Americe i v Římě, 30.7.2019

Naše snaha leckdy nevyjde tak úspěšně, jak si ji malujeme, a tak nám bezděčně vytanou na mysli úvodní slova dnešního prvního čtení z knihy Kazatel „marnost nad marnost, všechno je marnost“. Přece se většinou do různých aktivit vrháme s docela velkou pozemskou nadějí. A při poslechu dnešního evangelia nás spíše napadá rouhavá myšlenka, zda Pán není vůči boháčovi, očekávajícímu velkou úrodu, přece jen trochu zlomyslný. Chudák ten tazatel ze zástupu – Ježíš mu proti bratru nepomůže, a navíc z jeho podnětu vyvodí na místě veřejné poučení proti chamtivosti!

Možná to onen nebohý tázající potřeboval – nevíme. Kristus do něho na rozdíl od nás viděl. Možná tu však s tématem správy majetku jde o tak závažnou skutečnost, že Kristus musel použít ostrou odpověď a jednoznačné podobenství, aby posluchače (i nás) probudil a přivedl k zamyšlení, a snad i obrácení.

Téma dnešního podobenství můžeme velmi jednoduše rozšířit. Zatímco nadějně vyhlížející pole představovalo úrodu pro boháče (a prázdné klasy, byť ve velkém počtu, by ji nepředstavovaly), každý z nás lidí reprezentuje pole pro Hospodina – s plnými či prázdnými klasy. Jde o spojené skutečnosti, kdy rozhodnutí pro sobectví anebo pro lásku znamená, zda jsme pro Pána bohatou úrodou, či naopak marností. Samozřejmě nás Bůh nikdy nepřestane respektovat jako osoby, jsme pro něho vždy více, než je obilí pro nás. Ve chvíli, kdy se však jednoznačně rozhodujeme pro sobectví, nabývá jeho láska často podoby pokárání a výstrahy. Nežijeme pro sebe, a pokud to nepřijmeme, nebudeme žít vůbec.

Ani v nejmenším to neznamená, že bychom se neměli o nic snažit. Přístup „mouchy, snězte si mě“ Pán Ježíš nikde neblahořečí. Nejde o to, vzdát se chamtivosti a jiných velkých pozemských motorů, které jsme dnes slyšeli vypočítávat sv. Pavla ve druhém čtení – a místo nich nemít nic, ztratit tak motivaci k růstu. Naopak – jde o to, abychom se učili, jak zhodnocovat hřivny způsobem, který by vedl k životu. Pán Ježíš nám dává příklad vlastním životem – nebyl to lenoch, nechodil bez cíle, touha a úsilí na něm byly úplně hmatatelné, nevzdával se. Nebyl ale sobec, měl rád Otce a lidi, žil pro ně.

Jak to hezky vystihl americký environmentalista Edward Abbey: růst pro růst je strategií rakovinné buňky. Každý z nás lidí je buňkou Kristova mystického těla, buňkou, která se svými hřivnami může a má být požehnáním pro celý organismus. Šťastně žijeme jen s ním, nikoliv proti němu. Není to důvod odložit touhy po bujení na úkor druhých či bez ohledu na ně?

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay