Homilie: Šance k proměně

Vydání: 2017/48 Začíná nejkratší adventní doba, 28.11.2017

Výzvou k bdělosti vstupujeme do letošní adventní doby. Na jejím konci máme být schopni rozlišit všemohoucího Boha ve tváři dítěte. Znamení, které vůbec není samozřejmé, podobně jako nesamozřejmé bude později znamení Kříže. Křesťanská bdělost tedy v sobě obsahuje nejen ustavičnou pozornost, ale i jemnou rozlišovací schopnost. Nesmí se zastavit u zvědavého čtení temných znamení konce, ale musí v nás zvyšovat citlivost ke znamením láskyplné Boží přítomnosti. Ne ten, který se sýčky vytrubuje předtuchy zmaru, ale ten, který se nedá zmást a v důvěře čeká Lásku, je oním vrátným z Ježíšova podobenství.

Advent je dobou dynamické, plné, tvůrčí vnitřní radosti. Tak jako Mesiášův příchod navazuje na ty nejzasutější vnitřní proudy uvnitř dějin vyvoleného národa, scelené a uskutečněné v pokorném, usebraném čekání tiché Panny Marie, máme v adventu dát znovu hlas těm nejhlubším touhám svého srdce, máme světlem z Betléma nechat ve své paměti nasvítit všechny ty dobré skutky, které pro nás Bůh vykonal, máme v usebraném naslouchání Písmu dát vyvstat slovům chvály, vděčnosti, máme rozlišit Boží přítomnost v tom, co někdy považujeme za samozřejmé, v těch, na něž jsme si možná příliš zvykli. Máme své oči odnaučit šilhání po monstrózních událostech a spíše je sklonit k zemi, již na sebe oblékl náš Spasitel, a v dělné blízkosti se s bratry a sestrami těšit nadějí, která se nevyčerpává úspěchy v tomto světě. Jen přijmeme-li za svou tuto zemi, toto tělo, naše dějiny, jen dovolíme-li Bohu, aby naše srdce zranil soucitem s těmi nejohroženějšími, budeme moci kleknout s pastýři před znamením, kterým mnozí, hledajíce něco nápadnějšího, pohrdli.

Adventní soustředění není v rozporu s činností. Předěl mezi koncem církevního roku, kdy nás texty vyzývaly k zúročení hřiven a k nezištným skutkům milosrdenství, a začátkem nového církevního roku je průsvitný. V pokoji a víře v Boha založená činnost je nejvlastnějším ovocem křesťanské kontemplace. Není tedy třeba si vyčítat, že advent bude i letos obdobím přípravy darů, setkávání s lidmi, jen je třeba tyto okamžiky vnímat jako obdarování, ne jako úkol. Láska, s kterou to konáme, ne výsledná dokonalost je tím, na čem záleží.

Křesťan, prosolený Boží milostí, by ve světě měl naplňovat úkol onoho vrátného z podobenství. Ne vrátného, který hlídá, aby do jemu svěřené pevnosti nikdo nepronikl, ale vrátného, který soustředěně čeká, aby mohl dokořán otevřít, až přijde ten, který je cestou a dveřmi pro každého člověka.

Čekání není planým časem, je příležitostí k vnitřní proměně. V neklidu kolem nás, v horečnaté snaze získat křesťany na stranu všech rádoby zachránců tradičních hodnot, vlků v rouše beránčím, má být církev, máme být my všichni podobni mnichům, jak o nich rád hovořil dobrý kardinál Basil Hume: čekají na stanici autobusu. Nikde není psáno, kdy autobus přijede, ale už samo jejich věrné čekání je znamením, že se to stane.

P. PETR A. BENEŠ CSsR
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay