Homilie: Pohoršení slabosti

Vydání: 2018/26-27 Putování za sv. Cyrilem a Metodějem, 26.6.2018

Mám rád postavu proroka Jeremiáše. Román Franze Werfela inspirovaný jeho biblickým životním příběhem mě v mládí velmi oslovil. Jeremiáš, mladík z vesnického dvorce Anatót, je povolán k prorocké službě. Werfel vykresluje počátek jeho prorocké služby s odmítnutím v rodném domě od bratří a otce. Ač to není součástí biblického textu, autor vkládá do příběhu zkušenost mnohých, která takřka zlidověla: Nikdo není doma prorokem. Jeremiáš se cítí slabý, nehodný povolání, k němuž ho Bůh volá. Slabost proroka je však příležitostí, aby se ukázala Boží moc! To prožívá i Pavel, když mluví o své službě apoštola. Odmítnutí a slabost, dokonce i příkoří se nevyhnuly samotnému Ježíši – jak by toho mohli být uchráněni jeho učedníci?! V Kristu je vrchol spojení Boží moci s křehkostí člověka.

Ježíš na sebe bere naši lidskou slabost, aby nám ukázal, že je Bůh s námi, vpravdě Immanuel.

„Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (J 1,11) Jak to, že sousedé a příbuzní jej nepřijímají a pohoršují se nad ním? Větší část života totiž vedl v jednoduchosti života, která nevzbuzovala žádný podiv. Byl příliš obyčejný na to, aby v něm viděli proroka, a už vůbec ne Mesiáše. V Janově evangeliu v 8. kapitole je zachycena podstata toho pohoršení: „Farizeové mu řekli: ‚Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.‘ Ježíš jim odpověděl: ‚I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. Vy soudíte podle zdání.‘“ (J 8,13-15) O kousek dál je výslovná výčitka: „Jsi snad větší než náš otec Abrahám? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“ (J 8,53) Klanět se Bohu v jeruzalémském chrámu a přinášet oběti, to ano. Ale připustit, že by Bůh žil jako obyčejný člověk mezi námi, to rozhodně ne!

Nám hrozí, že Ježíše odmítneme a budeme pohoršeni jako obyvatelé Nazareta. Sílu Všemohoucího ukrytou do slabosti člověka naše víra nezahlédne. Jan Zahradníček v básni Znamení moci napsal: „Málem ho přehlédli, jako ty jej přehlížíš v bližním svém – ale dějiny se otřásají Jeho hučící přítomností.“ Jak těžko se srovnáváme s tím, že na bohoslužbu přijde soused – člověk, jehož tak dobře známe a víme o všech jeho nedostatcích! Jak velký odpor se v nás vzedme, kdybychom mu měli podat ruku při pozdravení pokoje… I v takovém člověku však přichází Ježíš a žádá, abychom jej přijali a uvěřili mu. Chce se nás dotknout a uzdravit naše nemocné srdce bez lásky. Připusťme, že idealizovaný Ježíš naší zbožnosti je tak často vzdálen od prorocké postavy Ježíše Nazaretského! Pokorné přiznání vlastní slabé víry je prvním krokem k příležitosti zakusit Boží moc. Najde Syn člověka víru na zemi, až přijde? (srv. Lk 18,8)

P. VÍT ZATLOUKAL
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 9 25. února – 2. března 2020

Křížová cesta Josefa Toufara

Sedmdesát let od smrti komunisty umučeného kněze P. Josefa Toufara připomíná jeho památku tento týden celá řada akcí.

celý článek


Evropský turnaj ve futsalu se českým kněžím vydařil

Minulý týden Česká republika poprvé pořádala evropský šampionát kněží ve futsalu. Český tým před domácím publikem vybojoval zatím nejlepší umístění v historii.

celý článek


Co jiní potřebují, tím my mrháme

Nadchází čas přípravy na Velikonoce, kdy v sobě oživujeme střídmost a pěstujeme odříkání. Ve světě, který nás vede k tomu, abychom spotřebovávali mnohem více, než…

celý článek


Dobrá kniha: Zlatý hattrick Ladislava Heryána

Dobrou knihou roku 2019 v literární anketě KT se stal titul „Sami na této zemi?“ z pera P. Ladislava Heryána.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay