Homilie: Odpuštění a „bůh v naší hlavě“

Vydání: 2017/16 Papež poprvé pokřtil Češku, 18.4.2017, Autor: Pavel Konzbul

Kristus v evangeliu této neděle mimo jiné říká učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ V prvním okamžiku nás napadne, že se to týká kněze, který ve zpovědi uděluje rozhřešení. To je sice pravda, ale ne celá. Odpuštění se totiž týká bytostně každého z nás.

„Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít, neboť každý člověk potřebuje odpuštění,“ říká americký spisovatel Frank Herbert. Církevní otec Řehoř z Nyssy napsal, že „člověk se podobá Bohu, když odpouští“. Odpuštění je zvláštní úkon. Říká se jím, že tvoříme jednotu, že patříme k sobě, a to skrze lásku k Bohu a k lidem. Bez ní jsme v obrovském nebezpečí. Jeden z největších anglicky píšících filozofů, David Hume, který byl pokládán za volnomyšlenkáře, byl v jedné společnosti spatřen známým farářem, který se mu ale chtěl vyhnout. Filozof k němu ovšem přiběhl se slovy: „Jen zůstaňte, vždyť po smrti půjdeme společnou cestou. Já z nedostatku víry a vy z nedostatku lásky.“

Druhý vatikánský koncil přinesl i do odpouštění velký obrat. Při jistém zjednodušení se dá říci, že za viníky ateismu prohlásil i křesťany, kteří nevydali před nevěřícími o své víře věrohodné svědectví. Tak nastalo v církvi období omlouvání. Omlouvali jsme se bratrům protestantům, Židům i ateistům, povětšinou již za promlčené justiční omyly. Vytvoření tlusté čáry za minulostí má svoje morální i psychologické výhody a uznání vlastních chyb je namístě. Ovšem další překážkou, než jen hříchy křesťanů v minulosti, byla na cestě uznání Boha pro mnohé často problematická spiritualita, která produkovala nejen nebiblické, ale až patologické představy o Bohu. Ty měly se skutečným odpuštěním a milosrdenstvím pramálo společného, a proto jsme se i my odnaučili odpouštět.

Narazíme-li na věřícího, který je týrán představou Boha jako obávaného puntičkáře či sadistického třídního učitele, pro koho bude jeho víra pozitivní a zajímavou nabídkou? Při přijímacích zkouškách na jedno církevní gymnázium v Brně měli uchazeči doplnit chybějící slova v modlitbě či zpěvu Sláva na výsostech. Jeden z uchazečů o studium to doplnil takto: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi nám dej, Pane Bože, pokoj.“

Křesťanství nestojí jen na důkazech Boží existence, ale je to především předávané svědectví o zkušenosti lidí s Bohem a s Ježíšem Kristem. Je zajímavé, že naše osobní zkušenost s Bohem, a tedy i naše představa o něm, se odvíjí od našich zkušeností s druhými lidmi. Pokud budeme těmi, kteří odpouštějí, tak i Bůh přestane být v myslích druhých lidí nějakou nadpřirozenou bytostí, která v zákulisí světa vyřizuje či nevyřizuje naše pohledávky, ale stane se milujícím Otcem, jenž odpouští s něžností, radostí a láskou.

PAVEL KONZBUL, pomocný brněnský biskup

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 43 24. – 30. října 2017

Sezóna „troubených“ mší

Svátek sv. Huberta – patrona myslivců – si po celém Česku připomínají tisíce věřících nimrodů.

celý článek


Sněmovna v novém

Víkendové volby radikálně proměnily složení Sněmovny. Do lavic usednou zástupci devíti stran, některé poprvé. Naleznou zde zastání hodnoty, na kterých křesťanům záleží?

celý článek


Společně cestou smíření

Od oné události uplynulo 500 let. V saském Wittenberku tehdy ještě augustiniánský mnich Martin Luther uveřejnil 95 tezí proti odpustkům. Stalo se tak 31. října 1517. Tímto…

celý článek


Namísto děsu nabídněme naději

Rozsvícené dýně a nevkusné atrapy symbolizující smrt. Děti v černých maskách se v předvečer svátku Všech svatých sice bojí, ale také se smějí a hlavně slaví. Co…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay