Homilie: O doprovázení na cestě do Emauz

Vydání: 2017/17 Tisíce lidí podpořily nenarozený život, 25.4.2017, Autor: Pavel Konzbul

Dva muži kráčejí do Emauz, vesnice, o které nevíme, kde leží. Snad na cestě z Jeruzaléma do Jaffy. To naznačuje, že učedníci ani tak nejdou někam, ale spíše jdou odněkud pryč. Jeden z pocestných se jmenoval Kleofáš, jméno druhého není uvedeno. Ten první nebyl v jeruzalémské křesťanské obci nikým neznámým. Podle historika Eusebia byl údajně bratrem sv. Josefa. Nicméně považujme jej za věřícího muže, který zná Ježíše. Cestou se k nim přidá třetí, který se stává jejich duchovním průvodcem. Otázka, proč oba učedníci v muži Ježíše hned nepoznali, se míjí smyslem tohoto textu, který nás chce především zasvětit do problematiky víry a duchovního doprovázení.

Snad všichni se občas ocitáme v situacích, kdy máme někomu poradit v jeho těžkostech víry. Bohužel se při tom občas chováme jako jeden mnich, který ve středověku doprovázel odsouzence na popraviště. Bylo nevlídné počasí a pršelo. Odsouzenec si postěžoval: „Pane Bože, proč musím tuto smutnou cestu podstoupit za tak strašného počasí?“ Mnich ho chtěl utěšit a tak říká: „Co si stěžuješ, ty lumpe, ty jdeš v tomhle nečase jenom tam, ale já chudák budu muset jít i nazpátek!“

Podívejme se tedy, jak vypadalo Ježíšovo doprovázení učedníků jdoucích z Jeruzaléma. Když se připojuje ke dvojici, začíná s nimi rozhovor otázkou: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Výchozím bodem je povzbuzení k vypovězení toho, co mají na srdci. Kristus neklade řadu otázek, ale zajímá se o to, co učedníci prožívají a co cítí. Skrze pocity se často projevuje Bůh nebo naopak zlý duch. Důsledkem toho, že pocity sdělíme, je možnost podívat se na ně z odstupu, čímž vzroste naše svoboda. Tím se můžeme vyvarovat dvou nebezpečí v duchovním životě, kterým je jednak banalizace toho, co jsme zažili, a na straně druhé přílišná dramatizace.

Když učedníci sdělili, co měli na srdci, ujal se slova jejich průvodce, „začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“. A učedníci mu rozuměli, protože hovořil o tom, co znali. Zajímavý je výrok jednoho ruského starce, duchovního otce, kterého kritizovali za to, že mrhá časem, když radí staré venkovské ženě, jak se starat o krocany. Starec se ohradil tvrzením, že krocani jsou pro tuto ženu celým jejím životem. Vedení má tedy promlouvat k člověku v konkrétních situacích života. Je zbytečné a někdy i nemístné odpovídat náboženskými frázemi, to je pak lepší mlčet.

Učedníci se cítí ve společnosti neznámého dobře, přesvědčí jej slovy: „Zůstaň s námi, vždyť již je k večeru a den se schyluje.“ Bylo tedy asi v polovině odpoledne a Ježíš dělal, „jako by chtěl jít dál“. Kdo druhého duchovně doprovází, nevnucuje se. Když je požádán, zůstává, aby pomohl, poradil, jinak jde dál, protože ví, že doba příhodná teprve přijde.

Pavel Konzbul, pomocný brněnský biskup

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay