25. 4. 2017
|Dva muži kráčejí do Emauz, vesnice, o které nevíme, kde leží. Snad na cestě z Jeruzaléma do Jaffy. To naznačuje, že učedníci ani tak nejdou někam, ale spíše jdou odněkud pryč. Jeden z pocestných se jmenoval Kleofáš, jméno druhého není uvedeno. Ten první nebyl v jeruzalémské křesťanské obci nikým neznámým. Podle historika Eusebia byl údajně bratrem sv. Josefa. Nicméně považujme jej za věřícího muže, který zná Ježíše. Cestou se k nim přidá třetí, který se stává jejich duchovním průvodcem. Otázka, proč oba učedníci v muži Ježíše hned nepoznali, se míjí smyslem tohoto textu, který nás chce především zasvětit do problematiky víry a duchovního doprovázení.
Vydání: 2017/17 Tisíce lidí podpořily nenarozený život, 25.4.2017, Autor: Pavel Konzbul
Snad všichni se občas ocitáme v situacích, kdy máme někomu poradit v jeho těžkostech víry. Bohužel se při tom občas chováme jako jeden mnich, který ve středověku doprovázel odsouzence na popraviště. Bylo nevlídné počasí a pršelo. Odsouzenec si postěžoval: „Pane Bože, proč musím tuto smutnou cestu podstoupit za tak strašného počasí?“ Mnich ho chtěl utěšit a tak říká: „Co si stěžuješ, ty lumpe, ty jdeš v tomhle nečase jenom tam, ale já chudák budu muset jít i nazpátek!“
Podívejme se tedy, jak vypadalo Ježíšovo doprovázení učedníků jdoucích z Jeruzaléma. Když se připojuje ke dvojici, začíná s nimi rozhovor otázkou: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Výchozím bodem je povzbuzení k vypovězení toho, co mají na srdci. Kristus neklade řadu otázek, ale zajímá se o to, co učedníci prožívají a co cítí. Skrze pocity se často projevuje Bůh nebo naopak zlý duch. Důsledkem toho, že pocity sdělíme, je možnost podívat se na ně z odstupu, čímž vzroste naše svoboda. Tím se můžeme vyvarovat dvou nebezpečí v duchovním životě, kterým je jednak banalizace toho, co jsme zažili, a na straně druhé přílišná dramatizace.
Když učedníci sdělili, co měli na srdci, ujal se slova jejich průvodce, „začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“. A učedníci mu rozuměli, protože hovořil o tom, co znali. Zajímavý je výrok jednoho ruského starce, duchovního otce, kterého kritizovali za to, že mrhá časem, když radí staré venkovské ženě, jak se starat o krocany. Starec se ohradil tvrzením, že krocani jsou pro tuto ženu celým jejím životem. Vedení má tedy promlouvat k člověku v konkrétních situacích života. Je zbytečné a někdy i nemístné odpovídat náboženskými frázemi, to je pak lepší mlčet.
Učedníci se cítí ve společnosti neznámého dobře, přesvědčí jej slovy: „Zůstaň s námi, vždyť již je k večeru a den se schyluje.“ Bylo tedy asi v polovině odpoledne a Ježíš dělal, „jako by chtěl jít dál“. Kdo druhého duchovně doprovází, nevnucuje se. Když je požádán, zůstává, aby pomohl, poradil, jinak jde dál, protože ví, že doba příhodná teprve přijde.