HOMILIE: Najít se v postavách Svatého týdne

Vydání: 2019/15 Slavíme Květnou neděli, 9.4.2019

Dnešní neděle má dvě jména: jednak se nazývá „Květnou“ (což je její současný název), ale také se jí říká „Pašijová“ (jak se nazývala dříve). Oba názvy jsou správné, protože každý z nich vystihuje něco podstatného z dnešní liturgie. Ta totiž zpřítomňuje jak Kristův vjezd do Jeruzaléma, kdy byl davem vítán palmovými větvičkami (odtud „Květná neděle“, průvod s ratolestmi a evangelijní úryvek na jeho začátku), tak zároveň předjímá celé Kristovo následné utrpení na kříži (odtud název „Pašijová“, a to podle jména částí evangelia pojednávajících o umučení Páně).

Spojení těchto dvou momentů je dáno především jejich časovou i obsahovou blízkostí. Kristovým vjezdem do Jeruzaléma, jen několik dní před velikonočními svátky, skutečně začíná poslední týden jeho pozemského života, vrcholící velikonočními událostmi, smrtí na kříži, sestoupením mezi mrtvé, následným zmrtvýchvstáním a zjevením se učedníkům. Konec je tak důvodem začátku, kříž a zmrtvýchvstání cílem příchodu do Jeruzaléma.

Nejde ale jen o tuto časovou blízkost a logickou podmíněnost. Liturgické propojení vjezdu do Jeruzaléma s velikonočními událostmi je mnohem bohatší. Mimo jiné nám odhaluje také něco důležitého v nás samotných. Novozákonní texty jsou přeci nejen svědectvím (a liturgické dění nejen zpřítomněním) toho, co se stalo, ale zároveň – v rámci alegorické četby a živé účasti – i obrazem nás samých. Můžeme a máme se nacházet v jednotlivých biblických postavách a v jejich vztahu k Pánu Ježíši nacházet – jako v jakémsi zrcadle – i svůj vlastní vztah.

A tak se můžeme zkusit najít v jednotlivých postavách Svatého týdne: v davu, který Krista dnes radostně vítá „Hosana Synu Davidovu“, ale za pár dní bude ze strachu křičet „Na kříž s ním“; v Jidášovi, který Ježíše v rozhodující chvíli zradí; v Petrovi, který se na Velký pátek na vše bude dívat jen zpovzdálí, z bezpečí davu – a nakonec Krista zapře a uteče; v Janovi nebo v ženách, kteří naopak věrně zůstanou s Ježíšem i pod křížem.

Inspirací k takovému rozjímání nám může být třeba i slavné a krásné filmové zpracování Evangelia podle Matouše jinak kontroverzního režiséra Piera Paola Pasoliniho. Jeruzalémské scény nafilmoval právě jakoby z pohledu jejich svědků, z určité vzdálenosti, často přímo z davu. Možná proto, aby divák, vtažen takto do děje, se sám mohl snadněji v jednotlivých aktérech rozpoznat a tím poznat, na čí straně stojí.

Celé pašije, předznamenané úryvkem o vjezdu do Jeruzaléma, se totiž dnes před námi rozevírají ne nepodobně nějakému „filmu“. Zaposlouchejme se do nich, skrze slova se zahleďme do událostí samotných, buďme povzbuzeni ve víře v jejich skutečnost a zatužme být když už ne přímo apoštolem Janem, tak aspoň Petrem, který se po svém hříchu hořce rozplakal a obrátil se…

P. JAN HOUKAL

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay