Homilie: Místo v srdci pro Boží setbu

Vydání: 2017/28 Zpráva z Velehradu: noví biskupové, 11.7.2017, Autor: Stanislav Přibyl

Jak k nám Bůh mluví? Jeho slovo nejsou pouhé informace. Je mnohem víc. Především Boží slovo má moc. Naše slova jsou často nemocná nebo dokonce úplně bezmocná. Někdy jsou jen na parádu, jindy ani na ni. Některá jsou zlatými valouny či drahokamy, jiná smetím a odpadky. Ale všechna jsou slabá.

Boží slovo je úplně jiné. Ono samo je činem. Stačí se podívat na stvoření. Bůh stvořil svět z ničeho a jen svým slovem, jak říká Písmo: „Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl – a stalo se, on poručil – a vše povstalo.“ (Žl 33,6.9) V nedělním prvním čtení slyšíme od samotného Hospodina zprávu o tom, jak slovo působí v lidské duši: „nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná, a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ (Iz 55,11)

Boží slovo je také prostředkem Zjevení. Jaký Bůh je, víme z toho, jak on sám o sobě mluví: ústy proroků, v dějinách spásy prostřednictvím vyprávěných událostí, ale „naposledy k nám promluvil skrze svého Syna“. (Žid 1,1) Druhá božská osoba je Slovem, protože je vyslovena Otcem a je zprávou o Bohu a poselstvím spásy.

Boží slovo má – jako každý jazyk – svou slovní zásobu. Ta je nesmírně bohatá a schopná vyjádřit i to, co je lidským jazykem nevyjádřitelné: „Je ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími.“ (Žid 4,12)

Neméně zajímavá je Boží gramatika. Vypomohu si zde myšlenkou zesnulého kardinála Joachima Meisnera, který říkával, že první osoba v našich jazykových soustavách popisuje sebe sama – já, druhá toho druhého – ty, a třetí mluví o někom vzdáleném – on. U Boha je tomu právě naopak. První osobou je – on, někdo, kdo je vzdálený, ale má být blízko. Druhou osobou jsi ty – už jsi blíže, ale ještě ti něco chybí. A třetí osobou je Boží já. Vidíme to u Krista, který se vydává, který nepřišel proto, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil (Mk 10,45), nepřišel, aby jako pastýř hýčkal stádo svých věrných, ale vydává se za ztracenou ovcí (Lk 15,5-7). Prvním svatým je lotr, který má slíbený ráj ještě v den své smrti (Lk 23,43).

A nakonec je tu Boží slovo jako nesmírná hodnota, daná nám nikoli jako hotová záležitost, jako „houska na krámě“, ale jako semínko, které v nás musí vzklíčit a růst, o které musí být pečováno. Není třeba mít obavu o nedostatek setby, Bůh nám rozdává v hojnosti. Počítá dokonce s tím, že ne všechno se ujme, ale je ho dost na to, aby „Hospodinovo vykoupení bylo hojné“ (Žl 130,7) a číše přetékala (Žl 23,5). Je však třeba se ptát sebe samého, jaká je moje kapacita Boží slovo přijmout – i s jeho účinností, nekompromisností, krásou a obrácenou gramatickou logikou? Nevadí tolik, že setba upadne i někam jinam, důležité však je, aby v našem srdci bylo dostatek místa na vzklíčení setby pro užitek – nejlépe ten stonásobný.

P. Stanislav Přibyl CSsR
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 41 9. – 15. října 2018

Otevřenost na synodě

Biskupskou synodu o mládeži, která potrvá do 28. října, od počátku ovládla aktuální témata, jako migrace, chudoba, sexuální zneužívání i intimní život.

celý článek


„Nobelovka“ za pomoc ženám

Za „úsilí o odstranění sexuálního násilí jako válečné zbraně“ obdrželi letošní Nobelovu cenu míru konžský lékař Denis Mukwege a irácká aktivistka Nadia Muradová.

celý článek


Papež dějinného zlomu

Papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini (1897–1978), je známý hlavně tím, že přivedl k závěru Druhý vatikánský koncil a vedl církev v pokoncilním…

celý článek


Chyceni v péči mezi rodiče i děti

Říká se jim sendvičová generace. Jsou to lidé, kteří ještě stále řeší problémy svých dospívajících dětí, zároveň je však už tíží bolesti stáří jejich…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay