HOMILIE: Milosrdenství pro oba syny

Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019

Podobenství o marnotratném synu patří bezpochyby k těm úplně nejznámějším a určitě i nejkrásnějším v celém evangeliu. Mnohokrát jsme je slyšeli, stejně i jeho výklady, a tak víme, že těmi mladšími syny byli nejprve ti „samí celníci a hříšníci“, kteří přicházeli do Kristovy blízkosti, staršími syny reptající „farizeové a učitelé Zákona“, milosrdným otcem sám Bůh, respektive Pán Ježíš.

Tak nějak měli podobenství porozumět a v něm se najít Kristovi posluchači, zvlášť pak ti farizeové a zákoníci na místě syna staršího, kterým bylo podobenství předně adresováno.

Podobně se v něm máme najít i my, protože podobenství je součástí univerzálně platného Božího slova. I nám má být jakýmsi zrcadlem – ať už jsme spíše mladšími či staršími syny, anebo oběma dohromady. Ukazuje nám, jací jsme a co máme činit. Jako mladší synové se i my máme obrátit od svého hříchu, jímž se dostáváme „do daleké země“ promrhávajíce svůj vlastní život, a navrátit k Bohu, který nás už z dálky vyhlíží. Jako starší synové se zase máme radovat, že můžeme být v blízkosti Boha a pracovat na jeho polích, a spolu s Bohem se radovat i ze všech ostatních hříšníků, kteří se k němu jako k Otci navrací.

První, v kom se máme hledat a nacházet, jsou tedy oba synové: tak máme podobenství číst stejně, jako ho měli slyšet Kristovi současníci. Všichni jsme pozváni, abychom zakusili dobrotu Boha, který se ze všeho nejvíc – tak to ostatně ukazují i dvě předcházející podobenství o ztracené ovci a ztracené minci – raduje ze znovunalezení a obrácení ztraceného hříšníka. Jsme pozváni, abychom zakoušeli dobrotu Boha v jeho blízkosti, v jeho následování, v pokorném přátelství s ním i se všemi, kteří se ke Kristu navra cejí.

Podobenství o marnotratném synu, kdy milosrdným otcem je jednoznačně Ježíš, nám tak ukazuje jeden z nejvýraznějších projevů vtěleného Boha: že milosrdně odpouští. Mladšímu a jistě i staršímu synu.

Hříšný člověk bez Božího odpuštění nemůže přežít. To je veliké povzbuzení pro všechny mladší syny se k Bohu navrátit, ať se dostaneme na sebevětší scestí. Je to ale i povzbuzení pro všechny starší syny, máme-li pocit, že jsme zrovna Bohu nějak blízko, abychom se radovali z této blízkosti, vnímali svou odměnu už v možnosti pracovat pro Boží věc a hlavně abychom – po vzoru Kristově – odpouštěli druhým a přijímali je.

Možná může být celé podobenství shrnuto do jednoho známého úsloví, které bývá někdy u dveří starých kostelů: „Nikdo není tak hříšný, aby dovnitř nemohl, nikdo není tak svatý, aby dovnitř nemusel.“ Přičemž ono „uvnitř“ je právě otevřená náruč Pána Ježíše…

P. JAN HOUKAL


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay