Homilie: Matka Boží před námi dnes září

Vydání: 2016/52 Setkání s Božím dítětem, 20.12.2016, Autor: Jan Houkal

Tři velké rozměry má dnešní slavnost. Zaprvé se stále radujeme z Kristova narození, neboť vánoční oktáv nám dle starobylého zvyku jeho oslavu prodlužuje na celých osm dní. To nám připomíná většina dnešního evangelijního úryvku, která před námi znovu rozevírá betlémskou scenerii. Zadruhé je to událost, která se právě osmého dne po Ježíšově narození stala, totiž jeho obřezání a dání jména Ježíš (znamenajícího „Bůh je spása“). O ní nás zpravuje poslední verš dnešního evangelia a podle ní se také dnešní svátek dříve jmenoval: Obřezání Páně. Třetím rozměrem je postava Panny Marie, Matky Boží. O ní jako o ženě, z níž se narodil Boží Syn, hovoří nejen dnešní druhé čtení, ale ona je naší výraznou duchovní průvodkyní už od závěru adventu přes celou vánoční dobu. Ostatně slavnost dnes nese její jméno. A jistě bychom k těmto třem rozměrům mohli – i v návaznosti na čtení první – přidat ještě rozměr čtvrtý, začátek nového občanského roku, ale ten liturgicky až tak významný není.

Nejvýrazněji před našimi zraky dnes stojí Panna Maria, zvlášť připomínáme-li si to nejdůležitější: její mateřství (jak zaznívá v prefaci při dnešní mši svaté). Máme tedy před sebou tu, která byla vyvolena a předem omilostněna, aby se mohla stát –
navzdory všem nástrahám, kterým jistě musela být vystavena – matkou Spasitele, a tak aby se ten, který se před věky zrodil z Otce, mohl v plnosti času právě z ní zrodit do světa v lidském těle. Matka Boží před námi dnes září jako ta, kterou blahoslaví všechna pokolení, a my se k nim připojujeme a pod ochranu Bohorodičky se také utíkáme.

Zároveň stojí před námi i jako veliký vzor. Jednak pro celou církev: ona má Boží milostí stále světu rodit nové křesťany (v řečtině doslova „kristovce“ neboli „ty Kristovy“). Ale také jako vzor pro každého z nás: i naše duše má v sobě silou Ducha Svatého počnout Krista a zrodit ho světu, a to dokonce opět nějak „tělesně“, tedy pro svět vnímatelně. Jak se to však může stát? Staří církevní otcové na to měli docela jednoduchou odpověď: jestliže početí Krista v nitru člověka se děje především skrze víru a přijetí svatých svátostí, tak rození světu se neděje ničím jiným než dobrými skutky (doprovázenými pochopitelně vyznáním slovem). K tomu je totiž povolán každý křesťan, chce-li být hoden svého jména. Proto také Bůh nabízí i každému z nás k naplnění tohoto poslání svou milost.

A právě v tomto úkolu „znovu rodit Krista do světa“ se nám mohou propojit všechny tři rozměry dnešní slavnosti: závěr vánočního oktávu nám připomenul, že Pán se chce skrze nás stále znovu rodit, osmý den poté, že i toto rození je ke spáse světa, a den, kdy slavíme Matku Boží, nám pak ukázal, jak Božího Syna přijmout a rodit: v pokorné poslušnosti Bohu. Když k tomu všemu přidáme novoroční předsevzetí se o něco takového pokusit, možná se s Boží pomocí začnou dít i věci podivuhodné.

P. Jan Houkal


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay