Homilie: Mariino čekání vyhloubilo prostor pro Boha

Vydání: 2017/51-52 Vstoupit do těsné betlémské jeskyně, 19.12.2017

Neobvyklé spojení čtvrté adventní neděle s předvečerem slavnosti Narození Páně nemusíme chápat jen jako politováníhodné zkrácení adventní doby, ale i jako možnost lépe pochopit souvislost adventu s jeho vyvrcholením ve slavení Vánoc.

Čekání spojené s úsilím o vnitřní přípravu na Vánoce není přece samoúčelné. Směřuje k naplnění. Často rozjímáme o tom, jak je třeba být trpělivý, neunáhlit se, nechat věci dozrát. V adventu se spojujeme s tisíciletým čekáním vyvoleného národa na příchod Mesiáše. Někdy ale můžeme v čekání uváznout a přehlédnout, že se naplnilo. To, co má být prostředkem, se nám snadno může stát cílem. Zdá se, že tato situace se v dnešní době stává dost běžnou. Prodlužuje se doba studia, prodlužuje se setrvávání dětí u rodičů, prodlužuje se doba čekání na svatbu – nakonec se provizorium může stát trvalým (asi jako dočasný pobyt jistých „spřátelených“ vojsk na našem území). A je to pak pro nás i příhodná výmluva, proč nemusíme konat. Tím, že do dějin vstoupil Bůh přímo, byly překonány i ty nejsmělejší touhy lidských dějin a lidských srdcí. A v službě Jemu můžeme skrze tento svět směřovat k věčnosti. J. J. Rousseau popisuje v prvním díle svých Vyznání, jak se jeho mladické touhy vždy vracely k prvnímu milostnému zážitku a chtěly jej vždy jen reprodukovat. Žádná nová touha nemohla přinést nic nového, protože chtěla být ukojena vždy týmž způsobem. Naplnění našeho čekání ve vánoční události nás vykupuje z otroctví minulosti, návyků, stereotypu a uvolňuje naše touhy, aby se nespokojily s něčím dřívějším, ale celou naši minulost otevřely v přítomnosti přicházejícímu Pánu.

Čekání na Mesiáše se naplnilo. Obrovská radost zavládla v srdcích pokorných a chudých a kolem narozeného dítěte se tvoří společenství učedníků. Svět nakažený hříchem se skrze vtěleného Božího Syna začíná proměňovat. Namísto adventních výzev k čekání, naslouchání, ztišení, askezi vnímáme teď výzvy k probuzení, vydání se na cestu, zvěstování radosti. Slovo se stalo tělem a posvětilo tak důstojnost stvoření, světa, země, lidského příběhu, důstojnost každého lidského života. Odmítáme-li přijmout jakéhokoli bratra a sestru, odmítáme odteď doslova Boha. Země se v Marii stala bohonosnou a dosáhla tak svého nejvyššího určení. Mariino soustředěné čekání vyhloubilo v dějinách světa a v našich duších prostor, který může naplnit jen Bůh. A On, dárce svobody, jej v Ježíši Kristu naplňuje tak, že příběh jeho života, smrti a Zmrtvýchvstání se sám stává prostorem, kde se může plně uskutečnit člověk.

Slovo se stalo tělem a shrnulo tak v sobě celou teologii Božího Slova: slova tvořícího a v Ježíši obnovujícího stvoření, slova vyzývajícího k cestě a následování, slova uschopňujícího pro tuto cestu uzdravením a navrácením svobody. Slovo, které se stalo tělem, překlenulo průrvu mezi slovy a činy. Plodem tohoto Slova v nás pak je vrchol veškeré kontemplace: činná, soucitem a solidaritou naplněná láska.

P. Petr A. Beneš CSsR

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 17 23. – 29. dubna 2019

Svátky naplněné novou nadějí

S novou nadějí a také se změnami, které tuto naději posilují, prožívají velikonoční svátky křesťané v zemích, kde církev čelí diskriminaci nebo přehlížení.

celý článek


Přišli o schránku, ne o poklad

Vidět kostel v plamenech nechá málokoho zcela chladným. Zvlášť když jde o chrám, který reprezentuje západní křesťanství, a navíc vzplane jen několik dní předtím,…

celý článek


Noc kostelů už za měsíc

Za měsíc – 24. května – se otevřou brány kostelů po celém Česku. Přihlášeno je jich už přes 1 360.

celý článek


Charta práv rodiny

V současné době se ve společnosti mnoho diskutuje o rodině, která je v krizi. Hledají se nové představy a někdy je vidět, že i věřící se těžko orientují. Jak být…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay