Vydání: 2018/34 Strahovský klášter s novým opatem, 21.8.2018

Někdy se potkáme s tím, že existuje dvojí cesta – náročná, nebo pohodlná. Ježíš říká, že cesta spásy je úzká a strmá, mnohdy plná nebezpečí a úskalí. Cesta pohodlná, široká, bezproblémová nevede k cíli. (srv. Mt 7,13-14) Ve světle Ježíšova výroku o dvou cestách zkusme vnímat situaci učedníků, kteří naslouchají Ježíšovým slovům, jež jim znějí tvrdě, až rouhavě. Vždyť on říká, že je větší než Mojžíš, který vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví! Vždyť on si dovoluje o sobě užít slova, odkazující k svatému Jménu, k samotnému Bohu! Učedníci se museli rozhodnout, zda půjdou cestou svého jistého (a do jisté míry pohodlného) náboženství, cestou mojžíšského Zákona, nebo přijmou Ježíše jako svého Mistra, Učitele a Pána. Ježíšova slova nejsou líbivým kázáním, ale radikálním hlásáním nové skutečnosti! Z pohledu židovské víry následovat Ježíše znamenalo být členem sekty (srv. Sk 24,14 – Pavlova obhajoba před Félixem), riskovat vyloučení ze synagogy, ze společnosti. Rozhodnutí, před nímž učedníci stáli, nebylo jen výběrem „lepší cesty“, nějakým náboženským experimentováním, ale životním krokem. Jde opravdu o poznání a rozhodnutí se pro Toho, který má slova věčného života.
Nepohrdejme těmi, kteří nesnesli Ježíšova slova a odešli. Neposuzujme víru druhých, ale ptejme se, zda my jsme ochotni k vyznání jako Petr v evangeliu nebo Jozue v prvním čtení! S vědomým poznáním, že pravda života je cestou náročnou, cestou obětující se lásky. Pro toho, kdo skutečně poznal Ježíše a jeho lásku do krajnosti, je to vlastně nutný krok na cestě spásy. Jen rozhodnutí, že ho budeme následovat a že s ním spojíme celý svůj život, je jistotou, že nemineme cíl. S Ježíšem totiž nelze hrát „dvojitou hru“. Nelze jít naráz dvěma cestami. Spojit svůj život s Ježíšem znamená být s ním jedno, jako je muž a žena v manželství. Zatímco Kristus pro nás položil život, my jsme mu tak často nevěrní a, aniž bychom to pozorovali, stáváme se znovu a znovu otroky své pohodlnosti a touhy po falešném krátkodobém okamžitém štěstí. Ti, kteří od Ježíše odešli, snad doputovali do Božího království poctivě cestou Zákona, která ale neukazuje, jak osvobozující je Boží láska. My však, kteří jsme se stali svobodnými v Kristu, známe vrchol lásky. Bratr Roger se modlíval: „Ježíši, Vnitřní Světlo, dopřej mi, abych přijal tvou přítomnost, abych poznal radost. Miluji tě, možná ne tak, jak bych chtěl, ale miluji tě. Lásko nad všechnu lásku, ty to víš, dám za tebe a za tvé evangelium i svůj život.“