Homilie: Láska do krajnosti

Vydání: 2018/17 Kardinál Josef Beran už je doma, 24.4.2018

Nedávno jsem na internetu komunikoval s ženou, kterou jsem před dvaceti lety o Velikonocích křtil. Účastní se mise Lékařů bez hranic. Před Vánocemi jsem hovořil s maminkou, která se stará o své dvě postižené a dvě zdravé děti. Byly pokřtěny společně o Velikonocích. Nežijí ideálně podle všech přikázání a představ nás, kteří se pokládáme za spravedlivé. Ale jejich život přináší ovoce, které Bůh chce od těch, kdo přijali Ježíše jako svého Spasitele. Položil jsem si těžkou otázku, která je otázkou nás všech: „Co nás dělá účastnými tajemství věčného života, které nám nabízí vzkříšený Ježíš?“

Mnohokrát jsem slyšel při přípravě na poslední rozloučení, že člověk, který zemřel, nežil plně spojen s Ježíšem a s jeho mystickým tělem – církví, ale že byl dobrým člověkem. Stačí to?

Ježíšova slova o tom, že je „pravý vinný kmen“, z něhož vyrůstáme, jsou doplněna výrokem, že „každou (ratolest), jež nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více“. Papež Benedikt XVI. k tomu píše: „Očista a plody patří k sobě; jen skrze pročišťování Bohem můžeme vydávat plody ústící v eucharistické tajemství a vedoucí k svatbě, která je cílem dějin. Plody a láska patří k sobě: pravými plody je láska, prošlá křížem, pročišťováním od Boha.“

Nám, praktikujícím katolíkům, hrozí nebezpečí postoje: „Chodím do kostela každou neděli, pracuji jako dobrovolník, starám se o rodinu… Žiji svůj život tak, jak nejlépe dokážu.“ Navenek je vše v pořádku. Když se ale obrátíme k Bohu čelem a přizveme ho do našeho života, do našich poklesků, starostí nebo strachů, můžeme zjistit, že vyznání při mši svaté „nekonám, co mám konat“ nás usvědčuje, že se spoléháme pouze na své síly a v praxi života nepočítáme s mízou Ducha Svatého, který má proudit naším životem jako nový život darovaný Kristem. Ježíš říká: „Můj Otec je vinař.“ Vinař musí ratolesti čistit, ořezávat. Opravdu máme odvahu nechat se zbavit všeho, co brání, abychom přinášeli více ovoce lásky než doposud? Dokážeme si přiznat, že bohatství života (materiální, duševní i duchovní) nás zavazuje k tomu, abychom se aktivně dělili s těmi, kteří žijí v nedostatku?

Dobro života, láska, je plodem, který člověka činí schopným vstoupit do přítomnosti Boží. Avšak to, co posvěcuje svět, je láska nadpřirozená, očištěná žárem utrpení. Láska, která se ukazuje na kříži, život, který se zcela dává. Láska, která nehledá vlastní štěstí, ale obdarovává druhé životem. Čisté „ano“ víry (píše Benedikt XVI.), která se nechá obdarovat z pramene, jenž tryská do života věčného. Láska, která nezůstává jen u zbožných frází, nýbrž se naplňuje v konkrétních skutcích všedních dní navzdory suchopáru života. Jen tak objevíme dobro, které zůstává navěky.

P. VÍT ZATLOUKAL
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay