Vydání: 2016/51 Z Betléma na sváteční stůl, 13.12.2016, Autor: Jan Houkal

Všechna tři dnešní biblická čtení jsou vlastně o tomtéž: kým Pán Ježíš, který na svět přišel a znovu na něj přijde a který stále má přicházet do našeho života, vlastně je. Nejprve zaznívá Izaiášovo proroctví o početí panny a narození Emanuela. Evangelista Matouš nás zpravuje o události zvěstování (ovšem z pohledu sv. Josefa, a proto – na rozdíl od Lukáše, který tak činí z pohledu Mariina – nás nezpravuje o žádných detailech). Apoštol Pavel pak ve čtení druhém vyznává, kým Ježíš je: Boží Syn, jehož lidské narození bylo předpovězeno proroky a jehož Božství se projevilo mocnými činy. Týden před Vánocemi tedy zaznívá základní křesťanské vyznání: Pán Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk v jedné osobě.
Je to právě panenské početí, které je základem této pravdy a které ji také v dějinné chronologii evangelia zjevuje jako první: Pán Ježíš je po tatínkovi Bůh, po mamince člověk. Bůh Otec mohl svého Syna poslat na svět i jiným způsobem, ale panenské početí Ježíšův původ dobře ozřejmuje. Není proto divu, že právě tato událost byla od počátků křesťanství okolním světem různě popírána a zesměšňována: Ježíšovým otcem je Josef nebo nějaký jiný muž, panna bez muže počnout nemůže, je to jen mýtus, který rané křesťanství formulovalo pro potvrzení své víry. A podobně je tomu dodnes.
Přesto je panenské početí novozákonním svědectvím, které i při všem moderním výkladu Písma není možné redukovat na nějaký obraz. To bychom museli popřít nejen evangelium (a i o osm století starší proroctví Izaiášovo), ale i celé následné křesťanství vyznávající Ježíše jako Božího Syna „narozeného z Panny“.
Není navíc vůbec žádný důvod se znepokojovat tím, že se jedná o zázrak. Chce-li se totiž Bůh v našem světě jako Bůh projevit, pak tak činí způsobem tento svět přesahujícím. Zázraky – a Mariino panenské početí je už starými církevními otci vnímáno jako jeden z největších zázraků – jsou naopak něčím, co pravost evangelia jakožto radostné zvěsti o Božím příchodu mezi nás jen potvrzuje. Mnohem jednodušší by přeci bylo Synovu sestoupení z nebe přisoudit například nějaké přirozené vysvětlení, anebo naopak mu připsat nějaké zcela mimořádné a všem zřejmé projevy. Evangelium tak nečiní. Proto jeho prosté svědectví o narození z Panny je spíše povzbuzením, že v Ježíši nepřišel na zem jen obyčejný člověk, ale opravdu Boží syn, a to způsobem, jak si přál přijít, aby mohl s námi zůstat „po lidsku“ i nadále. A na tom přece naše víra stojí a padá.