HOMILIE: Jeho pokoj je ovocem Božího přebývání v srdci

Vydání: 2019/21 Chrámy zvou k noční návštěvě, 21.5.2019

Šestá neděle velikonoční je poslední před čtvrteční slavností Nanebevstoupení Páně. To se také odráží v dnešních biblických čteních, zejména v evangelijním úryvku, kdy čteme z Ježíšovy řeči na rozloučenou, připravující učedníky na dobu po Kristově „odchodu“. Tehdy bude seslán Duch Svatý, Boží síla Kristovy přítomnosti na zemi, v církvi a v srdcích lidí až do konce světa.

Vedle zaslíbení Přímluvce můžeme v Kristových slovech číst dvě nesmírně důležité zásady pro dobu po Letnicích, tedy i pro naši dobu. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“ a „pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“. Skoro by se chtělo říci, že oba Kristovy výroky se k sobě mají jako příčina a důsledek. Na mnoha místech v janovských spisech Nového zákona se totiž dočteme, že právě zachovávání Kristova slova způsobuje, že Bůh, Kristus může „zůstávat“ v srdcích lidí a že právě poslušnost Kristovu slovu má být základním projevem naší lásky k němu. Jeho „pokoj“ je pak znamením, „ovocem“ tohoto Božího přebývání v srdci člověka, je to pokoj svatých. Samozřejmě s tím, že jak už poslušnost z lásky, tak především Kristovu přítomnost způsobuje právě Duch Svatý.

Tyto základní principy se zdají být celkem jasné. Potíž ovšem může nastat, začneme-li se ptát, co vlastně Kristovo slovo přesně je, co je jeho normativní součástí a co už ne. Tím se nám otevírá pověstná „Pandořina skříňka“ interpretace biblického textu, vztahu ducha a litery, míry doslovnosti a obraznosti. Zde už se mnohdy neshodneme. Jedna zásada by však měla být společná všem: evangelium jako výsostné slovo Kristovo je třeba brát vždy jako celek a nikdy si z něj sebevědomě jen nevybírat, co se nám hodí a co ne. Jen tehdy, budeme-li toužit slyšet a zachovávat Kristovo slovo celé, máme naději, že je budeme opravdu zachovávat. Duch Svatý nás přece chce „učit všechno“ a „připomínat nám všechno“, co nám řekl Kristus.

Není náhodou, že evangelijní úryvek je předznamenán pasáží z 15. kapitoly Skutků. Zazněl „apoštolský list“, který vzešel z tzv. Jeruzalémského koncilu, prvního koncilu, konaného roku 48 nebo 49. Otázkou byla platnost rituální části Tóry pro pokřtěné z pohanství, tedy sama otevřenost křesťanství a církve všem. „Rozhodl Duch Svatý a my“ je známá formulace vyjadřující (katolickou) víru, že i skrze apoštoly (a následně učitelský úřad církve) mluví sám Bůh. Je to totiž závazné učení církve, které se snaží být – ve věcech víry a mravů – autentickou interpretací evangelia. I to je proto třeba brát jako celek, a nejen si z něj vybírat, co se nám zrovna hodí. To platí i o učení papežském: také učení papeže Františka je třeba naslouchat jako celku, a nejen si z něj vybírat pro sebe a své okolí populární části, ať už se hlásíme ke kterékoli části „církevního spektra“…

P. JAN HOUKAL

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay