26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

HOMILIE: Jak žijeme naši víru?

4. 2. 2020

|
Tisk
|

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

Vydání: 2020/6 Třicet let svobody řeholí, 4.2.2020

„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Otce, který je v nebi,“ vyzývá nás Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Lidé, kteří dosud nepřijali křesťanství, pozorují, jaký vliv má víra na náš život. Z našeho života by mělo být patrné, že v něm působí nějaká síla, bez níž není možné naše skutky vysvětlit. Naše jednání by mělo prozařovat světlo neviditelné Boží přítomnosti. Měli bychom být pro druhé „stravitelní“, schopní sytit jejich duši tím, co sami od Boha přijímáme.
Prorok Izaiáš odsuzuje náboženské praktiky bez zájmu a snahy přiblížit se Bohu, chtít dosáhnout beztrestnosti za své špatné jednání, a přitom nic na svém životě nezměnit. Člověk takovým jednáním může své špatné svědomí uspat, ale ne očistit, protože takové jednání nemá před Bohem žádnou cenu. Život věřícího má napodobovat Boha a vnášet do světa řád, který vložil do stvoření.
Evangelium o Posledním soudu, které vypočítává skutky tělesného milosrdenství, ukazuje, že kritériem konečného rozhodnutí ohledně hodnoty, nebo bezcennosti lidského života, bude láska. Ježíš se identifikuje s potřebnými: s hladovějícími, žíznícími, cizinci, nahými, nemocnými, vězněnými. „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.“
Láska k Bohu a k bližnímu se vzájemně prolínají, protože i v tom nejmenším se setkáváme se samotným Ježíšem a v Ježíši potkáváme Boha. Chiara Lubichová přirovnává křesťanskou lásku ke stromu: kořeny tvoří láska k Bohu a z nich vyrůstá kmen s korunou – to je láska k bližnímu. Když odřízneš kmen od kořenů, uschne. Tak vyschne i láska k bližním, není-li živena z Boha.
Sestry Matky Terezy obětavě slouží chudým a opuštěným a sílu k tomu nacházejí dvě hodiny denně před svatostánkem. Adorace jim otevírá oči i srdce. Jedna ze sester přišla za Matkou Terezou a říká: „Matko, našla jsem na ulici ubožáka ležícího ve stoce. Vzala jsem ho na ramena, donesla do nemocnice, vykoupala, oblékla do čistého, nakrmila… Matko, já jsem se dvě hodiny dotýkala Ježíše!“
Chudé budete mít vždycky s sebou… Kéž by všichni lidé na světě měli co jíst a pít, co si obléci a kde bydlet! Ale tím nevymizí potřební.
Lékař a misionář Albert Schweitzer, který založil nemocnici v Lambaréné uprostřed pralesa (v roce 1968 se tam z naší země vydala expedice Lambaréné), píše v jednom z dopisů, kterými žebral o peníze u svých přátel v Evropě: Přivezli na člunu mladého černocha se zánětem slepého střeva. Řval bolestí, bez operace by zemřel. Seděl jsem u něj, když se probíral z narkózy. „Už to nebolí! Doktore, děkuji vám!“ Řekl jsem mu: „Mně neděkuj, poděkuj Ježíši, který poslal doktora do pralesa.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou