Homilie: Cesta obrácení, odpuštění a vnitřní proměny

Vydání: 2016/49 Adventní doba zve ke ztišení, 29.11.2016, Autor: Jan Houkal

O druhé a třetí neděli adventní stojí před námi vždy postava Jana Křtitele, a tak rok co rok čteme o jeho vystoupení a působení na judské poušti. Je to právě on, předchůdce Páně, který nám má být uprostřed adventu průvodcem a pomocníkem, abychom se pohledem na něj dokázali otevřít kýženému novému Kristovu příchodu do našeho srdce a života, jak jsme o tom rozjímali minulou neděli. Platí-li však, že příchod Páně do našeho života nemůže být zcela nepodobný tomu do dějin, pak také platí, že podobně jako Jan Křtitel měl připravit své současníky k přijetí Mesiáše, tak chce připravit dnes i nás. Proto stojí za to právě na něj zaměřit svou pozornost.

Evangelista Matouš nám vykresluje Janovu postavu asi nejplastičtěji ze všech evangelistů: oděv z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků, jako potrava pouze kobylky a med divokých včel. I děti by ho dovedly podle tohoto popisu dobře nakreslit. Možná však mnohem důležitější než hledět na Křtitelovo vzezření je zaposlouchat se do jeho slov. A i ta v dnešním úryvku znějí možná nejexpresivněji. Oslovení příchozích „zmijí plemeno“ anebo obrazy o sekeře porážející neplodný strom či o lopatě v Mesiášově ruce čistící obílí na jeho mlatě a odhazující plevy do ohně neuhasitelného rozhodně nepatří k těm nejjemnějším. Přesto Jan právě takto hřmí, protože je k tomu Bohem vyslán. A jsou to právě tato silná slova, která mají jeho posluchače zasáhnout.

Někdy tomu totiž tak je, že člověk potřebuje slyšet nebo zažít něco velmi silného a možná i drsného, aby byla aspoň nějaká naděje, že jím to konečně aspoň trochu pohne k nějaké změně života k lepšímu. O tom mluví nejen psychologie, celé dějiny, ale i zkušenost každého z nás. Hovoří o tom ale i křesťanská duchovní zkušenost. Například klasické rozlišení etap duchovního růstu na via purificativa (cestu očistnou), via contemplativa (cestu rozjímající) a via unitiva (cestu sjednocující) není o ničem jiném. Předpokladem ke všemu hlubšímu vnímání Boha je totiž očištění: obrácení, odpuštění a vnitřní proměna. To vše milostí Boží.

Proto je dobré si poslechnout Jana, jeho drsná slova nerelativizovat a připustit si, že v tom či onom ohledu mluví i k nám. Zaznělo-li v dnešním prvním čtení krásné Izaiášovo zaslíbení o stavu, který nastolí Boží Mesiáš, pak evangelium, uvozené tímto prvním čtením, nám jasně říká, co takový stav vnitřního pokoje, má-li být pravý a Boží, předpokládá: obrácení. Jestliže druhou část prvního čtení můžeme vykládat spíše obrazně, tak Janovo slovo rozhodně ne: jím se je třeba nechat zasáhnout a otřást. V čem naše obrácení má nejvíce spočívat, to už si musí poctivě zodpovědět každý z nás. V každém případě i dobrá svatá zpověď by tak měla být součástí naší adventní cesty.

Odpuštění, obrácení, síla ke změně a následný vnitřní pokoj, i to je totiž Kristův příchod, možná ten nejdůležitější.

P. Jan Houkal

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay