Homilie: Bůh soucitu

Vydání: 2018/42 Sedm nových přímluvců v nebi, 16.10.2018

„Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu.“ (List Židům)

Soucit, to je zvláštní slovo. Znamená mít schopnost vžít se do druhého – dokonce až tak, že zažijeme jeho pocity. A v úryvku z listu Židům, který je součástí dnešní bohoslužby slova, se o tom krásně píše.

Náš velekněz, Ježíš, v kterého věříme, je schopen mít soucit s námi, dokonce v naší slabosti. To je nesmírně důležitá informace. „Jaký je váš Bůh?“ ptají se nás občas naši nevěřící přátelé. Často odpovíme, že milosrdný a spravedlivý, jak to známe z katechismu. Pojem „milosrdenství“ však mnozí nevěřící neznají, a tak pochopí, že náš Bůh je spravedlivý, a často vydedukují to, že před spravedlivým Bohem je dobré mít se na pozoru, moc si ho nepřipouštět k tělu a raději zůstat opodál, aby snad po nás nechtěl dodržování nějakých přikázání. A to už vůbec nemluvím o souvislosti pojmu spravedlnost a soud. Není divu, že takový Bůh je odmítán.

Někdy se dokonce i my, věřící, natolik soustředíme na Boží spravedlnost, že úplně zapomeneme na jeho schopnost soucitu. Dokonce soucitu s námi, slabými. Když se ale podíváme na Ježíše, tak vidíme, že uzdravoval, dával lidem naději, probouzel je k životu – a kolikrát nám evangelia doslova říkají, že Ježíšovi bylo někoho líto. Schopnost soucitu není u Boha projevem slabosti, jak si to mnozí myslí, ale naopak – schopnost soucitu je u Boha projev síly. Jen silný Bůh dokáže vytáhnout člověka z jeho bídy a nepotopit jej ještě hlouběji do jeho slabosti a beznaděje. Náš Bůh je Bohem soucitu. Kéž bychom všichni křesťané tohle zakusili a ukázali tomuto světu, který se ve slabostech lidí topí a neví, o co se opřít.

Možná že problém není „Bůh bez soucitu“, ale spíš „člověk bez soucitu“. Jak jsme na tom my, křesťané 21. století? Jsme lidmi soucitu? Máme soucit jen s tím, koho si vybereme? Nebo s tím, od koho něco potřebujeme? Kolikrát jsem se v naší církvi setkal s projevy nelásky, nenávisti, tvrdých a nekompromisních soudů. Kolikrát se považujeme za majitele jediné a nekompromisní pravdy. A chybí nám to podstatné – soucit. Soucit s člověkem, který zakouší něco těžkého, který se ocitl v těžké životní situaci, který je nějak znevýhodněn, který potřebuje podpořit, pozvednout a ukázat naději, a ne dobít nezpochybnitelnými argumenty náboženských pravd.

Křesťan bez soucitu se bude jednou velmi stydět, až se setká s Ježíšem, který je soucitu schopen. Dokonce tak, že celý svůj život učinil největším skutkem milosrdenství Boha. Kéž by nám tuto neděli i následující dny v uších rezonovalo slovo „soucit“.

P. ROBERT BERGMAN
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay