Homilie: Boží slovo nám dává odvahu k následování

Vydání: 2016/36 Sto milionů pro církevní školství, 30.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ježíš se obrací s výzvou k následování na každého, kdo v něho věří, a doporučuje realisticky uvažovat o svých možnostech. Neboť nestačí pouze zbožný idealismus nebo jen dobrá vůle bez ohledu na okolnosti, postavení v rodině a ve společnosti, ale záleží na poznané Boží vůli. Pro všechny platí povinnost hledat nejprve Boží království, neboť všechno ostatní bude přidáno.

Sv. František Saleský byl přesvědčen, že „silná a vytrvalá duše může žít ve světě a nijak nenasáknout světskostí“, a proto „jinak má pěstovat zbožnost řemeslník, sluha, jinak vdova, dcera, nevěsta; a nejen to, ale je třeba přizpůsobit uskutečňování zbožnosti také silám, zaměstnání a povinnostem každého jedince“. Každý pokřtěný je tedy povolán být Kristovým učedníkem tam, kde žije, a podílet se na plnění společného úkolu, kterým je vnášení zásad evangelia do mysli a srdcí dnešních lidí. Boží láska zahrnuje všechny generace na celém světě, mladé i staré, rodiče i děti, bohaté i chudé, politiky i podnikatele, umělce i ty, kdo žijí v primitivných podmínkách skutečných i morálních pouští současnosti. Nikdo není vyloučen, každý má právo slyšet Boží slovo a vidět jeho účinky na život jednotlivce i celé společnosti.

Ptejme se, jaký úkol vyhradil Pán každému z nás s ohledem na naše přirozené možnosti. Nebo jinak řečeno: Jaké místo máme v božském plánu záchrany (neboť jsme – nebo bychom měli být – světlem a solí se všemi důsledky)? I přítomnost a budoucnost církve závisí na nás jako na malých článcích mozaiky, vytvářejících její obraz a působnost. Všude kolem vidíme příznaky krize, tu hlubší, jinde mírnější, ať jde o státy, kde teče krev, o vykořisťování bezbranných a chudých, o rozpad rodin i přirozených mezilidských vztahů mezi sousedy v paneláku. Příliš mnoho našich bližních, u nás či třeba na Kamčatce, se stalo hříčkou v rukou temných sil, které si s nimi pohrávají a působí nenahraditelné škody. Jak prohlásil Albert Einstein, „žijeme v době dokonalých prostředků a zmatených cílů“. Všichni máme za duchovní stav obyvatel planety svůj díl odpovědnosti, která začíná u maličkosti a sahá až po velké, zásadní hodnoty, bez nichž se svět propadne do apokalyptické nicoty.

Boží duch oživuje církev a chce pomoci každému z nás, ať žijeme v rodině nebo v řeholi, ať dobýváme denní chléb na poli nebo u počítače; každý je započítán do plánu obnovy, všichni můžeme být na cestě do „zaslíbené země“ vnitřního pokoje a radosti. František Saleský připomíná, že Bůh podobně jako při stvoření přikázal rostlinám, aby „podle svého druhu nesly plody“, tak přikazuje křesťanům jako živým rostlinám církve vydávat plody zbožnosti, každý podle svých vlastností a povolání. Je to vhodný podnět pro naše zpytování svědomí.

P. Miloslav Fiala OPraem.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay