HOMILIE: Ať slyšíme, co nám Bůh říká

Vydání: 2018/36 Církevní školy na vzestupu, 4.9.2018

Z dnešní nabídky Božího slova bych Vám chtěl nabídnout dvě myšlenky.
Ve druhém čtení vyčítá apoštol Jakub věřícím, že se jinak chovají vůči bohatým a jinak vůči chudým. My jsme na tom pravděpodobně stejně.
Napadá mě jedna zvláštní myšlenka: Jak by vypadalo, kdybychom se chovali ke všem lidem úplně stejně? Stejně bychom se chovali k naší rodině, ke kolegům v práci, k nadřízeným i k lidem, se kterými jsme se sešli na bohoslužbě, k politikům i k lidem bez domova, k lidem jiných náboženství, k imigrantům, k přátelům... A můžeme si každý doplnit okruh těch, se kterými se setkáváme. Jak by to vypadalo?
Jako Ježíšovi učedníci máme milovat Boha nade všechno a k bližním přistupovat s láskou jako k sobě samým. Jedno staré přísloví říká, že láska se pozná podle toho, jak se chováme vůči těm, od kterých nic nepotřebujeme.
Abychom se chovali ke všem lidem stejně – a s láskou, jakou od nás požaduje Bůh, museli bychom se pravděpodobně hodně změnit. To je důležitá zpráva pro všechny, kteří si myslí, že už žádnou velkou změnu a obrácení nepotřebují.
V evangeliu jsme slyšeli o uzdravení hluchoněmého člověka. Můžeme v něm vidět naplnění Izaiášova proroctví (slyšeli jsme ho v prvním čtení: odemknou se uši hluchých). Ale nejen to.
Ten hluchoněmý za Ježíšem nepřišel sám od sebe, ale „přivedli ho“. To je obraz přímluvné modlitby. V přímluvné modlitbě totiž také přivádíme k Ježíšovi lidi, kteří by k němu možná sami nikdy nepřišli, a přesto právě oni uzdravení potřebují.
Ježíš toho člověka vzal stranou od zástupu. Ježíš nechce dělat divadlo pro ostatní a vychloubat se. Uzdravení je velmi osobní věc. Neuzdravuje proto, aby to ostatní viděli, ale uzdravuje z lásky ke konkrétnímu člověku. Máme v našich skutcích také tak krásné a čisté motivace?
Zde je jedna zvláštnost, o které se moc neví. Hluchoněmí lidé jsou často němí ne proto, že by měli problém s hlasivkami a ústy, ale proto, že kvůli tomu, že neslyší, se nikdy nemohli naučit mluvit. Neslyšeli zvuk a nemohli ho napodobit. A když se podíváme do dnešního evangelijního příběhu, tak vidíme, že mu Ježíš nejen uzdravil sluch, ale dal mu také řeč. To je možná ještě větší zázrak než uzdravení sluchu – on toho hluchoněmého naučil mluvit. A ještě ke všemu správně. To je výmluvný obraz uzdravení – Ježíš nám nedá jen něco, jen kousek, ale všechno. Když nás uzdraví Ježíš, tak nás obdaruje daleko více, než si dokážeme představit.

Možná že v Božích očích je i mezi námi křesťany mnoho duchovně hluchoněmých. Nevnímáme to, co nám Bůh říká v událostech našeho života, ani neumíme o velkých Božích skutcích mluvit. Možná že právě my – křesťané – bychom měli Ježíše prosit o uzdravení: Ať i my slyšíme, co nám Bůh říká, a ať i my mluvíme správně.

P. ROBERT BERGMAN


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay