Cesta pevné víry je namáhavá

Vydání: 2016/34 Mariánskými poutěmi vrcholí léto, 17.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

V úvodní modlitbě prosíme, aby naše víra byla pevná a radostná, i když okolní svět je nestálý a proměnlivý. Prožíval to i žalmista, když napsal: „… všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta“ (Žl 102). Ježíš nás naléhavě vyzývá, abychom do Božího království vstupovali úzkou branou a byli na sebe nároční; máme se tak lišit od mnohých současníků, kteří hledají pohodlí a vyhýbají se požadavkům Desatera, neboť „jsou na světě jen jednou“. Náš Pán nás volá k důslednému následování, které nezná laciné kompromisy, řídí se jeho slovem a respektuje jeho vůli. Milánský církevní učitel Ambrož vzkazuje: „Boží slovo je životní látkou naší duše, ono nás živí, vede a řídí; nic jiného nemůže oživovat lidskou duši tak jako slovo Boží.“ Uvažujme: Ježíšovi současníci to měli v jistém ohledu jednodušší, když jako neúnavný hlasatel Božího království šel od města k městu, od vesnice k vesnici, aby své posluchače vyzval k následování. Část zvědavců odešla, ale jiní se připojili k několika věrným a řídili se Mistrovými slovy a jeho příkladem. Postupně poznávali náročnost úkolu, který se snažili plnit přes pronásledování, výsměch a nutnost krajních obětí. Ale obstáli ve všech zkouškách, neboť je provázel a posiloval Ježíšův Duch, jak jim bylo ostatně slíbeno.

I dnes se církev snaží hlásat Boží slovo vhod i nevhod, ale situace není jednoduchá. Společenské změny, které prožíváme, odmítání hodnot křesťanství a praktický materialismus se staví radostné zvěsti do cesty natolik, že dokáže odradit od důsledného života podle zásad víry. Boží království není ovšem k dostání v nějakém výprodeji jako laciné zboží, nelze se k němu dostat širokou, pohodlnou cestou. Je nutně třeba sebeovládání, svátostný život a denní snaha o překonání nejrůznějších potíží a nástrah. Bez této práce na sobě se cesta do Božího království nalézt nedá. Evangelium nám říká jasně, že mnozí duchovně zůstanou venku, mimo společenství věřících, i když vnějškově s církevní obcí „jedli a pili“. Patřili k nim i tehdejší frustrovaní Pánovi současníci, kteří byli nakonec vykázáni do neradostných, beznadějných míst plných nářku. Ale evangelium se stalo jednou a děje se pořád. Takže i dnes se může stát podobným nedůsledným křesťanům, občas dokonce navštěvujícím bohoslužbu, kteří uctivě zdraví pana faráře a něco přispějí třeba do Tříkrálové sbírky, že dopadnou podobně jako ti, o kterých mluvil náš Pán. Opravdová víra má být realistická, vědomá si lidských slabostí, a o to víc se snažící „nesnižovat laťku“, důsledně usilovat o život podle Ježíšových slov a neslevovat, i když nás k tomu vybízí „tělo i svět“.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay