V srdci církve budu láskou

Vydání: 2010/40 Facebook, 29.9.2010, Autor: Pavel Vojtěch Kohut

V závěru života se jí zmocnily tak velké apoštolské touhy, že nevěděla, co si s nimi počít. Hledala odpověď v Písmu a našla 12. a 13. kapitolu Prvního listu Korinťanům. A pochopila! Pochopila, že bude-li se jako kontemplativní mniška modlit za církev a milovat ji, může mít podíl na všech povoláních, včetně misionářských. Zvolala: „Ano, našla jsem své místo! V srdci církve, své matky, budu Láskou! Tak budu vším a můj sen se splní!!!“

Známe ji jako svatou Terezii z Lisieux nebo „od Dítěte Ježíše“, říkáváme jí „Terezka“, nebo dokonce „Terezička“, možná si někdo navíc vzpomene, že se jmenovala Thér`ese Martin, a třeba jsme četli i její Dějiny duše. Ale už možná ne všichni víme, že se tato bosá karmelitka, která zemřela v pouhých čtyřiadvaceti letech, stala patronkou misií, že je teprve třetí ženou v církvi (po svaté Terezii z Ávily a svaté Kateřině Sienské), která dostala titul „učitelky církve“ a že její rodiče byli ne tak dávno, totiž 19. října 2008, blahořečeni. Jistě i oni přispěli k tomu, že jejich dcera Terezie dorostla k takové duchovní velikosti, paradoxně právě tím, že objevila „malou cestu“ důvěry a odevzdanosti. Sama vzpomíná, že se v kostele ráda dívala na svého otce, jak se modlí, neboť tak mohla vidět, jak se modlí světci. K tomu, že se stala patronkou misií, přispělo jistě rovněž to, že se v řádu, do něhož vstoupila, setkala s dědictvím apoštolského zápalu své svaté španělské patronky, že měla možnost si dopisovat se dvěma misionáři, že měla sama v úmyslu odcestovat do kláštera v misiích… Přesto však: stačí to na „vysvětlení“, jak je možné, že se stala jednou z nejpopulárnějších světic vůbec a že její Dějiny duše nepřestávají být duchovním bestsellerem? Vždyť i její rodné sestry (tři z nich bosé karmelitky v témže klášteře jako ona!) měly stejné předpoklady, a její velikosti zdaleka nedosáhly. Stojíme před velkým tajemstvím světců: Je tu „jakési nevím co“ (máme-li použít obratu jejího velkého duchovního učitele Jana od Kříže), které nám uniká a které způsobuje, že ač jsou „ze stejného těsta“, přesto „chutnají docela jinak“. Stojíme před otazníkem, jenž asi jen tak nezmizí… A to je možná dobře! Třeba nás bude tento otazník neustále podněcovat a nenechá nás v klidu. Tak dlouho, dokud se ono „jakési nevím co“ neobjeví také v našem životě a neotevře nás plně Boží svatosti. Pak se staneme i my nejužitečnějšími pro církev.

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay