Podoby feministické teologie

Vydání: 2004/14 Žena v církvi, 5.9.2004, Autor: Tomáš Machula

Řekne-li se "feministická teologie", vzbudí to v řadě lidí jednoznačně odsuzující nebo posměšné pocity. V jiných se zase vzedme vlna nadšení pro cosi nového, co představuje alternativu k tradičním koncepcím. "Feministická teologie" však není něco, co by šlo uchopit do pevně vymezené formy. Je to spíše termín zastřešující obrovsky širokou paletu směrů, názorů a přístupů k teologii, kterým je společné pouze to, že nějak zohledňují téma "žena".

K pokusu o charakteristiku feministické teologie musíme postupovat zeširoka, abychom se neoprávněně nesoustředili pouze na část problému. Lze říci, že feminismus se v teologii objevuje ze dvou základních důvodů. Prvním je odpor vůči myšlení, které ženy ponižuje. To je spatřováno např. v biblických výrocích jako "žena má v církvi mlčet" (1Kor 14,34), "muž je odleskem slávy Boží, žena odleskem slávy mužovy" (1Kor 11,7) nebo "učit ženě nedovoluji" (1Tim 2,12). Podobně se cituje řada výroků slavných a významných teologů, které nejsou ženám zrovna nakloněné. Příkladem může být Tomáš Akvinský, podle něhož je žena "nepovedený muž", nebo Martin Luther, tvrdící, že "když žena zemře při porodu, nevadí to - ženy jsou zde kvůli rození dětí". Přestože se upozorňuje, že teologové se často mýlí a novozákonní výroky apoštola Pavla je třeba brát v kontextu celého Písma i doby, v níž byly sepsány, zůstává v mnoha čtenářích (a pochopitelně hlavně v ženách) pocit jisté frustrace a odporu. A tak se objevují radikální výčitky údajného sexistického a patriarchálního myšlení, které proniká Biblí i celou teologickou tradicí.

Druhým důvodem pro zrod feministické teologie je fakt, že až na některé výjimky bylo teologické myšlení v dějinách omezeno na muže. A protože se psychologie muže a ženy významně odlišuje, je "teologie mužů" pociťována jako jednostranná a vzniká snaha doplnit ji teologickým myšlením vnášejícím do problematiky specificky ženské pohledy. Tento názor se může promítnout z teologie až do církevní praxe, často do volání po zapojení se žen do církevních služeb, jako je kazatelská a kněžská služba.

ŘADA PROUDŮ
Tyto názory se začaly výrazněji prosazovat v protestantských společnostech v devatenáctém století a přes odpor, který vzbuzovaly, vyústily do postupného přijetí teologického vzdělání a ordinace žen. V mnoha jazycích začal být v teologii respektován úzus nezdůrazňovat patriarchální termíny a pohledy. Jakýmsi heslem feministické teologie se stal verš z listu Galatským 3,28: "Není už rozdíl mezi Židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou." V katolické církvi přišla vlna feminismu v teologii později. Akceptováno bylo jak teologické vzdělání laiků (mužů i žen), tak citlivější přístup k některým věroučným a liturgickým jazykovým formulacím, kde je to možné. Naproti tomu bylo kněžské svěcení žen papežem opakovaně odmítnuto jako něco, k čemu církev nemá pravomoc.

Mezi feministickou teologii (jak v katolické, tak nekatolické podobě) tedy patří celá řada proudů, z nichž některé jsou naprosto nepřijatelné, další diskutabilní, a jiné naopak obohacující. Revidovat Bibli, vyškrtávat z ní údajně sexistické verše nebo transformovat Boží Trojici v Matku, Dceru a Svatou Duši je evidentně nepřijatelné a po právu pociťováno až jako rouhavé. Jiná forma feministické teologie, např. teologie osvobození zaměřená na ženy (vedle jiných teologií osvobození všímajících si chudých, rasově diskriminovaných apod.) už není úplně nepřijatelná, nicméně v mnoha konkrétních projevech bývá dosti problematická. Naproti tomu teologická práce žen, které neusilují o revizi Bible nebo změnu církevní praxe a liturgie, ale pomáhají pochopit některé hodnoty, pro které muži nemají takový cit jako ony, je velmi žádoucí a prospěšná.

POZOR NA LÉČKU
Takové vyvážené hodnocení najdeme např. i v dokumentu Papežské biblické komise Výklad Bible v církvi, která na jedné straně upozorňuje na nebezpečné a nepřijatelné chápání Bible jako nástroje mužů na utlačení žen, a na druhé straně zmiňuje přínos žen, které mají specifickou citlivost pro některé otázky a problémy. "Pozitivní přínos feministické exegeze je značný," tvrdí tento dokument, ale o něco dále dodává: "V problematice moci v církvi může být feministická exegeze užitečná církvi jen potud, pokud nepadne do léčky, ze které ona sama obviňuje, a neztratí-li ze zřetele učení evangelia o moci jako službě."

(Pozn.: Český čtenář se s feministickou teologií může podrobněji seznámit např. v knize evangelické teoložky Jany Opočenské Zpovzdálí se dívaly také ženy, Kalich, Praha 1995.)

TOMÁŠ MACHULA
filozof a proděkan TF JU v Českých Budějovicích

Ilustrační snímek

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Bůh v mém životě, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay