Křesťané by měli dávat politice chuť

Vydání: 2009/38 Křešťanští politikové, 17.9.2009, Autor: Tomáš Kutil

O tom, kdo vůbec je křesťanský politik, kde je ho v politice nejvíce potřeba a na jaké překážky naráží, jsme si povídali s jáhnem, teologem, psychiatrem, pedagogem a úspěšným autorem duchovní literatury v jedné osobě – MAXEM KAŠPARŮ.

Co se vám vybaví pod slovním spojením křesťanský politik?

Křesťanský politik je člověk, který má nohy v hodnotách křesťanské tradice, srdce v potřebách doby, oči upřené do budoucnosti, uši otevřené k hlasu světa a ruce umazané pouze a jenom od poctivé práce. Politik, tedy člověk dělající politiku, ale bez dalšího přívlastku, je ten, který může jakkoli politikařit, protože vše, co udělá, může před veřejností obhájit vzhledem k pouhopouhé politické potřebnosti samotné politiky. Pokud si k termínu politik přidá přívlastek, v tomto případě křesťanský, zúží si manévrovací prostor a veškeré své jednání musí konfrontovat s oním přívlastkem.

Měl by se křesťanský politik od svých nekřesťanských kolegů něčím odlišovat?

Neměl by. Musí. Pokud tomu tak není, používá přídavného jména zbytečně a jeho působení v politice přestává být přesvědčivé. Odlišnost křesťanského politika nemá být v jeho vnějších pózách, ale ve vnitřních postojích. Musí si být každé ráno, ať už vstupuje do dveří politiky komunální nebo vrcholné, vědom toho, že současná společnost je na všechno křesťanské poměrně alergická. A kvůli negativním stopám, jež někteří křesťanští politikové ve veřejnosti zanechali, ať už svojí vlastní vinou nebo jim byla neprávem mediálně způsobena, alergie sílí.

V čem (nebo kde) konkrétně jsou křesťanští politikové podle vás nejpotřebnější?

Kdekoli. Od oné komunální až po vrcholnou politiku. Ovšem i křesťané-nepolitici by měli dělat „politiku“. A to ve smyslu být svědky, solí a kvasem, jak je vyzývá evangelium. K jistému druhu kvalitní politiky života jsou povoláni všichni, kteří je přijali za své. Koneckonců křesťanské zásady může v politice prosazovat i politik, který se oficiálně za křesťanského nevydává.

Kdo byl (nebo je) pro vás vzorem křesťanského politika?

V Evropě Robert Schuman, u nás Josef Lux.

Co pokládáte za největší úspěch, který se křesťanům podařilo v politice prosadit?

Nepoužíval bych slovo prosadit. To může ten, kdo má většinu. Křesťanští politikové byli u nás vždy v menšině. O to více by jim mělo jít o funkci dobrého koření, kterého je v pokrmu minimum, a přece mu dává chuť. Dávat chuť politice všeobecně. Malé strany příliš nemohou své návrhy prosazovat, spíše se o dobré zasazovat a při rozhodování o nekvalitních zákonech nezaujímat pozici na lokomotivě, nýbrž pod přístřeškem brzdaře v posledním vagónu rozjeté soupravy směřující do špatné stanice.

Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay