Křesťané by měli dávat politice chuť

Vydání: 2009/38 Křešťanští politikové, 17.9.2009, Autor: Tomáš Kutil

O tom, kdo vůbec je křesťanský politik, kde je ho v politice nejvíce potřeba a na jaké překážky naráží, jsme si povídali s jáhnem, teologem, psychiatrem, pedagogem a úspěšným autorem duchovní literatury v jedné osobě – MAXEM KAŠPARŮ.

Co se vám vybaví pod slovním spojením křesťanský politik?

Křesťanský politik je člověk, který má nohy v hodnotách křesťanské tradice, srdce v potřebách doby, oči upřené do budoucnosti, uši otevřené k hlasu světa a ruce umazané pouze a jenom od poctivé práce. Politik, tedy člověk dělající politiku, ale bez dalšího přívlastku, je ten, který může jakkoli politikařit, protože vše, co udělá, může před veřejností obhájit vzhledem k pouhopouhé politické potřebnosti samotné politiky. Pokud si k termínu politik přidá přívlastek, v tomto případě křesťanský, zúží si manévrovací prostor a veškeré své jednání musí konfrontovat s oním přívlastkem.

Měl by se křesťanský politik od svých nekřesťanských kolegů něčím odlišovat?

Neměl by. Musí. Pokud tomu tak není, používá přídavného jména zbytečně a jeho působení v politice přestává být přesvědčivé. Odlišnost křesťanského politika nemá být v jeho vnějších pózách, ale ve vnitřních postojích. Musí si být každé ráno, ať už vstupuje do dveří politiky komunální nebo vrcholné, vědom toho, že současná společnost je na všechno křesťanské poměrně alergická. A kvůli negativním stopám, jež někteří křesťanští politikové ve veřejnosti zanechali, ať už svojí vlastní vinou nebo jim byla neprávem mediálně způsobena, alergie sílí.

V čem (nebo kde) konkrétně jsou křesťanští politikové podle vás nejpotřebnější?

Kdekoli. Od oné komunální až po vrcholnou politiku. Ovšem i křesťané-nepolitici by měli dělat „politiku“. A to ve smyslu být svědky, solí a kvasem, jak je vyzývá evangelium. K jistému druhu kvalitní politiky života jsou povoláni všichni, kteří je přijali za své. Koneckonců křesťanské zásady může v politice prosazovat i politik, který se oficiálně za křesťanského nevydává.

Kdo byl (nebo je) pro vás vzorem křesťanského politika?

V Evropě Robert Schuman, u nás Josef Lux.

Co pokládáte za největší úspěch, který se křesťanům podařilo v politice prosadit?

Nepoužíval bych slovo prosadit. To může ten, kdo má většinu. Křesťanští politikové byli u nás vždy v menšině. O to více by jim mělo jít o funkci dobrého koření, kterého je v pokrmu minimum, a přece mu dává chuť. Dávat chuť politice všeobecně. Malé strany příliš nemohou své návrhy prosazovat, spíše se o dobré zasazovat a při rozhodování o nekvalitních zákonech nezaujímat pozici na lokomotivě, nýbrž pod přístřeškem brzdaře v posledním vagónu rozjeté soupravy směřující do špatné stanice.

Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay