12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Oslava každodenní svatosti

15. 10. 2019

|
Tisk
|

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu, která dosáhla svatosti ve starostech běžného dne.

Vydání: 2019/42 Svatovítské varhany poprvé zahrály, 15.10.2019, Autor: Karel Pučelík


Největší pozornost byla ještě před nedělní slavností věnována bývalému anglikánovi, kardinálu Johnu Henrymu Newmanovi. Jeho životní cesta byla prodchnuta hledáním pravdy, a proto se v mladém věku přihlásil k anglické reformované církvi, a stal se dokonce jejím výrazným duchovním. To pro něj ale nebylo cílem, ústřední roli v jeho životě i práci hrálo něco jiného.
Od zdání k pravdě
Až po dovršení čtyřiceti let, už jako respektovaný teolog, se s anglikány rozešel a konvertoval ke katolické víře. To s sebou samozřejmě přineslo ztrátu společenského postavení i prestižního místa na slavné oxfordské univerzitě. Mnoho lidí tehdy vnímalo jeho přestup jako nečekaný zlom a obrat, Newman ho ale vysvětloval jinak – jako vývoj. Neodvrhnul nic z dobrého, co mu anglikánská církev přinesla, ovšem neúnavné hledání pravdy ho přivedlo do církve vedené římským biskupem.
„Celý život kardinála Newmana – jako anglikána i jako katolíka – byl hledáním svatosti a pravdy. Vším, co udělal, řekl a napsal, prostupuje hledání pravdy, ovšem nikoli abstraktně, nýbrž v kontextu víry a křesťanského života. Pro Newmana byla pravda čímsi, co nelze poznat jinak než skrze křesťanský život,“ řekl postulátor kanonizačního procesu P. Ignatius Harrison pro Vatican News. Na vlastní náhrobní kámen si sám Newman nechal napsat „Od stínů a zdání k pravdě“.
„Několik let po konverzi ke katolictví Newman znovu vydal svá díla z anglikánského období. Vybavil je ovšem důkladnou předmluvou, v níž rozebral a odmítl své dřívější protikatolické názory,“ doplňuje Daniel Soukup, překladatel Newmanových děl a anglista, působící na Filozofické fakultě UK. „Tahle epizoda je pro Newmana příznačná: krásně ukazuje jeho věrnost vlastnímu příběhu, ustavičné hledání pravdy i připravenost uznat vlastní omyly.“
V poslední době se kardinál Newman stává spojovatelem mezi katolickou církví a anglikánskou Británií. Beatifikace proběhla při první státní návštěvě papeže ve Spojeném království v roce 2010. Nedělní slavnostní liturgie se zúčastnil zase princ Charles. Následník britského trůnu v článku pro L’Osservatore Romano napsal, že svatořečení je důvodem k oslavě pro všechny Brity, nejen pro katolíky.
„V době, kdy žil, stál Newman po celý život proti silám, které by znehodnocovaly lidskou důstojnost a lidský osud. V době, kdy dosahuje svatosti, potřebujeme jeho příklad více než kdy jindy,“ uvedl princ z Walesu a vyzdvihl i Newmanovu schopnost vidět rozdíly jako příležitost k setkání namísto rozdělení.
Svatost bez velkých gest
Jiný životní osud potkal v 19. století Margheritu Bays ze Švýcarska. Františkánská terciářka věnovala svůj život službě rodině a farnosti. Pokorně a vytrvale pomáhala svým blízkým snášet peripetie. Sama přitom trpěla rakovinou, z níž se zázračně uzdravila. A nejen to. Za čas se na jejím těle objevila stigmata, která ale důkladně skrývala.
„Svatá Margherita Bays však byla krejčovou a ukazuje nám sílu jednoduché modlitby, trpělivého snášení a tiché odevzdanosti. Pán tak v ní a v její pokoře oživil zář Paschy,“ řekl při slavnostní bohoslužbě papež František.
Novou světicí je i řeholnice Giuseppina Vannini, která žila na přelomu 19. a 20. století. Její cesta k řeholnímu životu nebyla přímočará, dlouho nemohla najít své místo. Až po třicítce založila kongregaci Dcer sv. Kamila, která pečuje o nemocné. Ale ani to nebylo jednoduché – papež nový řád dokonce dvakrát odmítl uznat. Přesto se kamiliánky ještě za jejího života rychle rozšířily a ve světě působí dodnes.
Nominace na Nobelovu cenu
Dulce Lopes Pontes, rovněž řeholnice, je světicí 20. století. Brazilka následovala touhu sloužit chudým v kongregaci Sester misionářek Neposkrvněného početí Panny Marie. Pracovala mezi lidmi na okraji, postavila jim školu, nemocnici i kino. „Jednoho dne se vydala za jedním z mnoha mecenášů, k nimž chodila pro almužnu, a s napřaženou rukou řekla: „Máte něco pro chudé?“ A ten jí místo odpovědi plivl do dlaně. Načež ona položila ruku na srdce a odvětila: „Dobrá, tohle je pro mě – ale co pro chudé?“ Od té chvíle se tento muž stal jedním z největších dobrodinců,“ popsal postulátor Paolo Vilotta.
Dulce Lopes Pontes se postupně proslavila v celé Brazílii, v roce 1988 byla i mezi nominovanými na Nobelovu cenu míru. Zároveň byla přítelkyní papeže Jana Pavla II., který ji před smrtí osobně navštívil.
Chudým sloužila rovněž Mariam Thresa Mankidiyan. Narodila se v bohaté indické rodině, a proto dívčino poslání starat se o potřebné její okolí složené z vyšší společnosti příliš nepřijímalo, dočkala se i posměchu. Nedala se ale odradit a po působení ve farnosti vstoupila ke klariskám. A nedlouho poté založila kongregaci sv. Rodiny, kterou více než deset let vedla.
Všech pět zmíněných světců spojuje jedno – papež František to charakterizoval slovy právě z díla kardinála Newmana: „Křesťan je radostný, klidný, dobrý, laskavý, vlídný, bezelstný, umírněný, neklade si požadavky. Jeho jednání je natolik vzdáleno okázalosti a vybroušenosti, že na první pohled působí dojmem obyčejnosti.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou