Opravdovost zasvěceného života

Vydání: 2005/7 Usmíření s církví, 8.2.2005, Autor: Jiří Macháně

S představeným nejstaršího mužského benediktinského kláštera v Čechách – v pražském Břevnově (založen 993) - P. Prokopem Siostrzonkem OSB, jsme hovořili o jeho pohledu na dnešní řeholní život a jeho budoucnost.

 

Při srovnání s našimi evropskými sousedy se ukazuje, že v Česku je hodně těch, kdo zkoušeli žít v klášteře, ale nevydrželi a odešli...

Neměli prostě živou zkušenost s řeholním životem. Tradice byla přerušená čtyřicet let – oni o klášterech jenom četli či slyšeli a byli v zajetí naprosto romantických představ. Navíc každá řeholní komunita by měla být vlastně jakousi rodinou - a jestliže mnoho lidí do klášterů přicházelo z narušených rodin, kde funkční společenství nepoznali, mívali velké potíže.

Váš klášter založil spolu s hrstkou bratrů sv. Vojtěch a přes všechny dějinné peripetie tu řeholníci žijí dodnes. Jak vidíte budoucnost?

Životaschopnost komunity se projeví v tom, zda a jak dokáže oslovit jednotlivce. Dostatek povolání mají paradoxně „staré“ řehole - podívejme se třeba na nově založený klášter trapistů nebo na úspěch poměrně přísných karmelitek. Mladého člověka totiž přitáhne především opravdovost života - a ta budoucnost má.

Co je úkolem zasvěceného života v tomto světě, tady a teď?

Má ukazovat na budoucí věk. To je moc důležité pro člověka dneška, který je sevřen pozemskými starostmi a jen podvědomě tuší, že jeho život není ohraničen hvězdičkou a křížkem na pomníku. Dalším svědectvím společenství zasvěceného života je skutečný život z víry. Když se setkáte s člověkem živé víry,  může to ovlivnit celou vaši budoucnost. Lidé brzo zapomenou na to, co jsme pro ně udělali nebo co jsme jim řekli, ale nezapomenou na to, jak se s námi cítili a co s námi mohli prožít. To je může ovlivnit na dlouhá léta, nebo dokonce i na celý zbytek života. Tuto atmosféru mohou načerpat třeba pobytem v nějaké komunitě zasvěceného života.

Kvůli tomu jsou řeholnice tak oblíbené jako pečovatelky?

Nemocný ani jeho příbuzní to nedokáží formulovat. Cítí se s konkrétní sestrou dobře a bezpečně, protože je vede temným obdobím jejich životů. I to je velký smysl zasvěceného života.

Jak vás přijímají lidé, kteří nemají ani základní kontakt s církví?

Často jako exoty. I když předsudky se dají, mohou a mají překonávat. Když do kláštera přijdou různí lidé různého postavení například na nějakou společenskou akci a mají možnost setkat s někým z nás řeholníků a hovořit s námi o věcech „nezbožných“, tak najednou vidí, že tu žijí normální lidé. Vnímají tak nejenom ovzduší místa, ale i smysl zasvěceného života.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay