24. 6. 2009
|Vydání: 2009/26 Katolický týdeník slaví..., 24.6.2009
Kardinál Tomášek nastupující do auta. Řeholní sestřičky v dešti při cestě za nákupy. Teolog Oto Mádr v parčíku, na stanici autobusu či při východu z kostela. Ján Čarnogurský čekající před telefonní budkou. Co mají tyto snímky společného? Jejich autorem byl příslušník StB a nebyly určeny veřejnosti. Nyní se k ní však dostávají v podobě knižní fotopublikace Praha objektivem tajné policie, kterou vydal Ústav pro studium totalitních režimů.
„Kniha sice obsahuje jen malý zlomek materiálů, které vzešly z činnosti IV. správy Státní bezpečnosti (správa sledování), ale jejich vypovídací hodnota je přesto výmluvná,“ upozorňuje historik Jaroslav Šebek. „V rámci této části StB působilo v 80. letech více než osm set pracovníků pověřených každodenním slíděním nejen po politických a ideových odpůrcích. Sledované osoby totiž pocházely i z řad cizinců, novinářů či diplomatů.“ Pracovníci „sledovačky“ přitom využívali při svých tajných aktivitách špionážní techniku i bizarní úkryty – vedle speciálně upravovaných brašen můžeme v knize vidět například kočárek se zabudovaným aparátem. „Většina lidí tak často ani neměla tušení, že jsou sledováni. Pokud však chtěli estébáci dotyčného člověka zastrašit či znejistit, přistupovali k otevřenému šmírovaní. Sledován byl přitom nejen vytipovaný jednotlivec, ale riziku se vystavovala i spousta jeho známých, s nimiž se stýkal,“ upozorňuje Šebek. Jeho slova potvrzuje i další historik Martin Tichý z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Účel těchto sledování byl opravdu dvojí: Zaprvé vědět, co určitá osoba dělá, kam chodí, s kým se stýká. Při školení bylo příslušníkům StB zdůrazňováno, že fotografie patří k důležitým důkazním materiálům, které mohou mít rozhodující vliv na úspěšnost akce.“ Velká část těchto sledování se sice podle Tichého prováděla tajně, ale někdy se jednalo naopak o provokaci. „Mělo se sdělit té druhé straně: My vás sledujeme a víme, co děláte; máme vás pod kontrolou. Cílem bylo dotyčné znervóznit,“ vysvětluje Martin Tichý. Vědět něco o konkrétném člověku a využívat tyto informace ve styku s ním, to byl podle něj jeden z cílů těchto sledování. „Proto by se dnes jejich význam rozhodně neměl podceňovat či zlehčovat, neboť se jedná o jeden z charakteristických rysů totalitních režimů. Nezapomeňme, k čemu jim to sloužilo. Oni moc dobře věděli, proč to dělají.“ Archivní materiály zveřejněné v knize obsahují i sledování lidí z církevních kruhů. StB si kupříkladu tajně pořizovala snímky kardinála Tomáška ze setkání s věřícími a pozornosti jí pochopitelně neušli ani zástupci disentu – například teolog Oto Mádr. „Plno lidí vědělo, že jsou sledováni, nebylo to nic zvláštního – počítali jsme s tím. Choval jsem se proto normálně. Zveřejněné fotografie mě tedy nijak nepřekvapily, spíše pobavily,“ komentuje snímky otištěné v knize sám Oto Mádr. „V hledáčku objektivu tajných se ocitl i současný kardinál Vlk, tehdy zbavený státního souhlasu,“ upozorňuje historik Šebek a dodává, že „nebezpeční“ pro režim byli i mnozí další duchovní či laici, kteří se mnohdy pohybovali v šedé zóně mezi oficiální a skrytou církví. „Důvodem pro zahájení sledování byl vedle odmítání ,socialistického zřízení‘ například příliš horlivý apoštolát.“