OLBRAM ZOUBEK

Vydání: 2004/17 Církev a média, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Otec Polany Bregantové. Narodil se v roce 1926 v Praze. Absolvent VŠ uměleckoprůmyslové. Manželka Eva Kmentová zemřela v roce 1980. Podruhé se žení s Marií Edimanovou. Ale hlavní „životní partnerkou" sochaře zůstává jeho tvorba. “Napětí mezi tíhou a touhou létat, mezi současností a směřováním k nadčasovosti, mezi tíhou hmoty a snahou ji popřít, mezi dokonalostí a nemožností jí dosáhnout. To je to, co mě vzrušuje,“ říká Zoubek.

Na co jste ve svém životě hrdý?
Když už mám něco „z donucení“ jmenovat, řekl bych, že na důslednost ve svých občanských postojích. Nikdy jsem se „nepřekabátil“. Myslbek dělal jednu překrásnou sochu s názvem „Stálost ve smýšlení“ a já si myslím, že právě tato ctnost mě charakterizuje.

Jakou sochu ze své dílny považujete za obzvlášť zdařilou?
Těžko hovořit o jedné, ale když bych si měl vybrat, byla by to asi Ifigenie. Ta mě zaujala a mám dojem, že se povedla. Prezident Havel ji měl ve své kanceláři a díval se na ni, když pronášel novoroční projevy...

Vaše tvorba, to jsou především ženy. Použil jste jako modelku někdy svoji ženu, dceru nebo někoho ze svých blízkých?
Opravdovou profesionální modelku jsem měl jen jednou - asi před třiceti lety - ale nebylo to ono. Jinak jsem pracoval především podle fotografií svých dcer či známých. Obě manželky, Evu i Marii, mám stále v očích a také jsem je několikrát ztvárnil. Tímto způsobem jsou v mém ateliéru trvale přítomné. Ostatně teď pracuji na dvojicích „Ještě Eva a ještě Olbram“ a „Ještě Marie a ještě Olbram“. Jedná se o vyjádření vztahu k mým dvěma ženám. Prostě jsem se vrátil k tomuto tématu. K ženám vůbec mám velkou úctu.

Co vám dělá největší radost?
Moc nepodléhám ani přílišné euforii, ani depresím. Jsem vcelku fádní. Ale když se vracím ke své tvorbě v minulosti, uvědomuji si, že v období obnovené radosti ze svobody, v devadesátých letech, jsou mé sochy jedny z nejsmutnějších.

O čem byste se s druhými nikdy nebavil?
Nebavil bych se nízce o ženách. Takové to ponižování žen chlapy nemám rád. Také bych odmítl rasistické řeči například o Židech.

Jak se vidíte jako otec?
Pro mě jsou mé děti velmi důležité! Myslím, že nejsem nejhorší otec. Mám velmi dobré vztahy s dcerami i synem.

A jak vnímáte život jako takový?
Každý den vstávám za úsvitu. Vycházím na dvorek, podívám se směrem nahoru a řeknu: „Děkuju!“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay