Oficiální vyjádření biskupů může být skrytou reklamou

Vydání: 2005/45 Poslední věci člověka, 31.10.2005, Autor: Václav Hortvík

Proč se církev nevyjadřuje k některým aktuálním otázkám, které se bezprostředně týkají našeho života? Například bych uvítal, kdyby se vyslovila k současným reality show.

T. R., pražská arcidiecéze

Váš dotaz vystihuje dilema, které musím jako mluvčí ČBK řešit poměrně často. Rozhodnutí, k čemu se mají biskupové vyjádřit a na co reagovat, nebývají jednoduchá.

KE VŠEMU SE VYJÁDŘIT NELZE

Možná si říkáte, proč vlastně takový problém řešit? Vždyť poslání učit, tedy vyjadřovat se i k problémům dnešního světa, je součástí biskupského úřadu. Jenže - zkuste si představit, že by se třeba takový prezident republiky začal vyjadřovat ke každému tématu, které by občany a novináře zajímalo. K dojivosti krav a k aktuálnímu nedostatku banánů před Vánocemi sice někteří prezidenti naší historie již také promlouvali, ale jen těžko bychom je proto označili za vzory státnické diplomacie. Stejně tak i biskup, který představuje určitou oficiální autoritu, se nemůže vyjadřovat ke všemu.

REKLAMA NOVIN I REALITY SHOW ZADARMO

Snahou většiny novinářů je, aby byl jejich příspěvek co možná nejzajímavější. Proto píší o kontroverzních tématech, hledají lidi se zcela protichůdnými názory. Představitelé církve jsou v tomto ohledu vděčným objektem zájmu: často hájí názory, které jsou většinovou společností považovány za přežitky - občas zesměšňované, jindy nenáviděné. Dám vám zcela smyšlený příklad: někdo z biskupů poskytne interview, kde bude protestovat proti tomu, že v reality show lze vidět nahé ženy ve sprše. A výsledek? Serióznější listy přinesou palcový titulek - „Církev kritizuje reality show!". Ty bulvárnější tiskoviny budou spekulovat o tom, kolik času tráví biskupové sledováním těchto programů a která sprchující se soutěžící je asi mohla tolik pohoršit. Titulek článku raději ani nedomýšlím... Ovšem kromě vydavatelů novin budou nejvíce jásat producenti reality show, kteří by za podobnou reklamu svých pořadů museli všude jinde tak draze zaplatit! Podobných příkladů bych mohl uvést ještě mnoho. Biskupové proto občas musí zvažovat doslova každou větu.

JSME DOSPĚLÝMI KŘESŤANY?

Co ale zamyslet se spíše nad tím, jaké je vlastně skutečné poslání církve? Nevede nás evangelium k tomu, abychom dokázali rozlišovat to, co je v lidském životě skutečně důležité, od všeho bezcenného „haraburdí“, kterým nás současný svět zásobuje? A není nakonec náš nezájem o věci, které si pozornost vzdělaného a kultivovaného člověka opravdu nezaslouží, tím nejúčinnějším svědectvím světu?

Na závěr ještě jednu poznámku - otcové II. vatikánského koncilu nás učí, že církví jsme my všichni: že jsme společenstvím Božího lidu. Neskrývá se za otázkou „Proč se církev nevyjadřuje...“ nevyslovené přání, aby nám někdo jiný jasně nalinkoval, co si máme myslet a jaký má být náš názor? Naučme se být dospělí - jako občané i jako křesťané. A tuto dospělost projevme třeba tím, že svůj názor na reality show napíšeme Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Věřte, že pár takových stížností bude ve skutečnosti daleko účinnějším prostředkem než oficiální memorandum našich biskupů.      

mgr. MARTIN HORÁLEK,
tiskový mluvčí ČBK

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay