Odpusť i nám, Pane, naše viny…

Vydání: 2016/11 Tečka za nápravou majetkových křivd, 11.3.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Ježíš zachránil hříšnou ženu před zabitím a s napomenutím ji propustil, což farizeové nebyli schopni pochopit. Jistě chápeme, že náš Pán její jednání neomlouvá, ale jasně odsuzuje zcela ve smyslu starozákonního příkazu Nezcizoložíš! Plně uznává posvátnost manželství a jeho nerozlučitelnost na rozdíl od názoru farizeů, že muž může ženě vystavit rozlukový lístek. Závěrečná věta to říká jasně: Jdi a od nynějška už nehřeš! A právě tak zřetelně napomíná Ježíš i nás, abychom nepovažovali sami sebe za jediné spravedlivé a povýšeně neodsuzovali své bližní. Kdo chce hodit po nich kamenem, měl by první kámen hodit na sebe, podobně jak to bylo řečeno farizeům. Zaznělo to z úst toho jediného Spravedlivého, který je sám bez hříchu, ale šel jako smírná oběť za nás hříšné na kříž, aby nám umožnil nový začátek.

O to víc bychom měli být solidární s ostatními hříšníky, neboť náš Bůh, který nepřišel, aby používal kámen jako trest za viny všech lidí, ale aby nám pomohl překonat naše slabosti. Boží milosrdenství má nekonečné možnosti, zatímco my vidíme jen povrch a lehkovážně odsuzujeme, ačkoliv bychom měli druhému podat pomocnou ruku a podle možnosti pomoci k lítosti a nápravě. Postní doba je příležitostí k zamyšlení nad tím, jak se díváme na své bližní a zda jsme schopni jim odpustit a raději se za ně pomodlit.

Ježíš rád přicházel mezi hříšníky a jedl s nimi, neboť zdůraznil, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní; a podobně stále přichází i k nám. Buďme mu za to vděčni, neboť místo našeho odsouzení každému z nás říká: Neodsuzuji tě, ale jdi a od nynějška už nehřeš! Tato jeho slova nás zavazují, abychom svým bratřím a sestrám vyprošovali dar odpouštějící Boží lásky, aby pochopili, že i oni mohou opustit dosavadní způsob života a žít podle zjevených zákonů. Denně se přece modlíme za sebe i za ně, když prosíme o odpuštění svých hříchů, stejně jako i my odpouštíme našim viníkům. Velký znalec Písma Jeroným napsal, že Ježíš se sklonil, aby zapsal prstem na zem hříchy těch, kdo chtěli onu ženu kamenovat. Měli bychom si ho představit pokaždé, když chceme odsoudit jednání někoho z bližních, jak píše do prachu země naše hříchy. Uvědomíme si pak to, co tehdy následovalo: neboť farizeové se vytráceli jeden za druhým. Nesahejme tedy po kamenech, ale raději sepněme ruce a prosme v pokoře o polepšení nejen vlastní, ale i těch druhých, neboť dlužní úpisy nás všech byly přibity na Kristův kříž. Vědec a filozof Blaise Pascal napsal: Poznání Boha bez poznání naší bídy rodí pýchu. Poznání naší bídy bez poznání Boha rodí zoufalství. Poznání Ježíše Krista a jeho milosrdné lásky tvoří střed, protože v něm nalézáme i Boha, i svou bídu.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay