Vydání: 2010/47 Bílá hora, 17.11.2010, Autor: Tomáš Machula

V poslední době se zase začíná hodně mluvit o posmrtném životě. Zajímalo by mě, jestli má církev konečně v rukou nějaký důkaz, nebo jsou to pořád jen dohady a teorie.

Víra je přijetí nějaké pravdy na základě toho, že nám ji zjevuje Bůh. Není to tedy důkaz a nutně ani pochopení důvodů. Je to uvěření někomu, kdo je pokládán za absolutně hodného důvěry. Můžeme zkoumat důvody víry, tj. proč věříme to, co církev učí, co je psáno v Bibli apod. Víra člověka stojí obvykle na několika základech. Zaprvé to, v co křesťané věří, dává smysl a je to rozumné. Zadruhé má člověk určitou náboženskou zkušenost, která se může týkat modlitby, odpuštění apod. Zatřetí má člověk zkušenost zprostředkovanou, tj. zkušenost sdílené víry druhých lidí v církvi. Pro každého člověka může být váha každého z těchto důvodů odlišná. Ale všechny k víře nějak patří. A víra není souhrn těchto důvodů, ale osobní krok učiněný na základě těchto důvodů. Dohad je, jednoduše řečeno, možná odpověď na nějakou otázku, kdy ale nemáme žádný zásadní důvod pro nebo proti. Hádáme a docházíme k dohadu. Teorie je pak vědecké vysvětlení celku určitého jevu. Aby byla teorie skutečnou teorií, měli bychom mít možnost ji nějak testovat – empiricky, logicky apod. Církev je společenstvím křesťanů a jejím úkolem je chránit a udržovat víru, která pochází – jak křesťané věří – z Božího zjevení, tj. z Bible a apoštolské tradice. Přesně vzato tedy církev neexistuje proto, aby předkládala teorie nebo důkazy. Něco takového není úkolem náboženství, ale vědy. Máme-li zůstat u náboženství a církve, nemá smysl mluvit o důkazech. Po důkazech se můžeme ptát například psychologů zkoumajících zážitky člověka v klinické smrti, filozofů zkoumajících podstatu člověka a jeho cíl apod. Je pak na nás, nakolik budou takové teorie a důkazy pro nás přesvědčivé a zda se eventuálně zařadí mezi první typ výše zmíněných důvodů víry.