Tričko s lebkou jako urážka křesťanství?

Vydání: 2013/20 Plzeňská diecéze slaví dvacet let, 14.5.2013, Autor: Ladislav Heryán

 

Je vhodné, aby naše čtrnáctiletá vnučka nosila oblečení s lebkami a symboly křížů, přestože je pokřtěná a chodí s rodiči do kostela? Její trička nám přijdou spíše jako urážka křesťanství.

Zpodobnění atributů smrti se křesťanskyorientované umění nevyhýbalo ani v minulosti. Ilustrační snímek Jozef Sedmák

Já bych vaší vnučce do toho, co nosí, nemluvil. Proč? Odpověděl bych na to tak trochu obrazně. Mladý dospívající člověk musí vybojovat spoustu zápasů, o kterých dospělí nemusí mít ani nejmenší tušení: zápas o místo ve vrstevnické skupině, zápas o osamostatnění se vůči rodičům, zápas se svým tělem, zápas se světem, v němž se nikdo nevyzná a který je tak složitý, zápas s Bohem, který kdoví, zda vůbec existuje…

Ke všem těmto zápasům ovšem potřebuje zbraně. Těch ale zatím mnoho nemá – vyjma jedné z nejdůležitějších, jíž je jeho tělo a to, do čeho je odívá a jak je zdobí (včetně tetování, piercingu, účesu atd.). Nemusíme s tím souhlasit, ale je to tak. Dospívající člověk, jelikož mu nikdo moc nenaslouchá a on to, co prožívá, ani jinak říci neumí, hovoří tělem; i oděvem říká, kdo je. Popírat jeho oděv znamená popírat jeho nitro. Zakazovat mu, co může nosit, znamená jeho nitro křivit. Komunisté dobře věděli, proč nechtěli mladým klukům dovolit dlouhé vlasy.

Až si mladý člověk postupně ujasní, kdo je a kde je jeho místo ve světě, vnější znaky své identity začne odkládat.

Je pravda, že se někteří mladí lidé, jako možná vaše vnučka, vymezují příliš radikálně. Já si myslím, že lebky a kříže (což jsou typické ozdoby rockerské komunity) spíše vyjadřují, že dotyčný mladý člověk je osobnost, která hodně přemýšlí a která si silným způsobem vytváří hodnoty, jež ji mají nést. Je to proto spíše dobře než špatně, i když člověk nikdy neví (black-metal není žádná výhra). Nicméně si přesto myslím, že je třeba mladému člověku v oblékání ponechat svobodu. Musíme se spíše zajímat o jeho duši než o jeho tělo a oděv, což znamená také naslouchat, co svým oděvem říká; může to totiž být něco hodně duchovního, a zastavíme-li se jen na povrchu, tedy u oděvu, můžeme to přeslechnout. Ostatně, jedna kaple poutní baziliky v Králíkách je celá vyzdobena lebkami a kostmi.

Smrt je součástí našeho života a mladý dospívající člověk to začíná objevovat, i když o tom s dospělými moc nemluví. My dospělí totiž někdy máme na otázky mladých příliš rychlé odpovědi, a přitom možná ve skutečnosti odpovědi ani sami neznáme.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

Nekrofilní sklony jsou obecné Michal 15.5.2013 01:55

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay