Symbolika Kristova umučení a vzkříšení v liturgii

Vydání: 2004/15 Velikonoce, 3.9.2004, Autor: Daniel Peter Janáček

JAK LÉPE POROZUMĚT OBŘADŮM VELIKONOČNÍHO TROJDENÍ
Mohli byste na stránce odpověden rekapitulovat symboliku velikonočních obřadů? Během naší rodinné postní přípravy na Velikonoce jsem zjistil, že nejen moje děti, ale ani já se ženou jim tak docela nerozumíme.
J. N., Hostivice


ZELENÝ ČTVRTEK
Začněme touto památkou na Poslední večeři Páně a ustanovení eucharistie. Zelený čtvrtek býval dnem smíření (dies viridium), kdy se veřejní kajícníci jako "suché větve zazelenali na stromě církve". Zvony a varhany v tento den po skončení Gloria utichnou až do velikonoční vigilie. V tomto karolínském zvyku vidí Amalar z Metz (+ 850) napodobení poníženosti Pána. Dřevěné nástroje se totiž jevily jako pokornější, objevil se i termín "půst uší". Podobně to platí i pro varhany, které se prosazovaly v liturgii jako bohoslužebný nástroj od 16. století. Jiní proto v tomto zvyku vidí připomínku dob, kdy varhan a zvonů nebylo. Mytí nohou vykonávali v Kristově době otroci. Ritus je znamením Ježíšovy pokory a služebné lásky, která je bez hranic, až do úplného darování se na kříži. Svou smrtí se sklání do prachu k našim nohám jako sluha a smývá naši špínu. Je zde vyjádřena také myšlenka, že martyria (hlásání víry), liturgia (slavení víry) a diakonia (činnost víry) musí zůstat v jednotě. Vlastním "mytím nohou" je pro nás dnes Eucharistie - znamení poníženosti Pána z lásky k nám. Dnešní oltář je stůl, u něhož slavil Ježíš Poslední večeři, a také kříž, na kterém zemřel. Kamenná mensa představuje "kámen úhelný, který stavitelé zavrhli" (Žl 118). Oltář je tedy symbolem Ježíše Krista. Ve starověku se stalo zvykem přikrývat oltář plachtami a rouškami, ve zbožné úctě jej téměř odívat posvátným rouchem. Tento projev úcty zároveň připomínal pohřební roucho Ježíše Krista. Úkon obnažení oltáře, "denudatio altaris", znamená, že je zastaveno slavení mše podle slov Písma: "Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit" (Mt 9,15).

VELKÝ PÁTEK
Na Velký pátek si připomínáme utrpení a smrt Ježíše Krista k záchraně lidstva. Neslavíme eucharistickou oběť, obřady začínají v tichu. Církev jako by oněměla a nenacházela slova. Ticho je koncentrovaná přítomnost, otevřenost a připravenost. Toto velkopáteční ticho nám může připomínat bezútěšný stav lidstva před vykoupením. Spolu s vrhnutím se na zem (prostrace) je našim vyznáním vin. V antice byla prostrace a políbení boty znamením největší bázně a úcty. Součástí obřadů tohoto dne je i uctívání kříže - mučidla, jež se stalo nástrojem záchrany. Kříž je trůn, na kterém kraluje Kristus jako vítěz nad utrpením a smrtí. Máme přijít do blízkosti jeho kříže, podívat se na rány, které nás uzdravily, plni díků, lítosti a lásky.

BÍLÁ SOBOTA
Ježíš skutečně zemřel jako člověk, proto se na Bílou sobotu kromě denní modlitby církve liturgie neslaví. Společenství setrvává v tichosti a na modlitbách u Kristova hrobu.

VZKŘÍŠENÍ
Velikonoční vigilie je podle sv. Augustina "matkou všech vigilií". Slavíme přemožení smrti životem, vítězství světla nad tmou. Již doba po západu slunce je znamením toho, co slavíme - Veliké noci. Tma je zde symbolem smrti, Kristova sestoupení mezi zemřelé. Velikonoční oheň je naopak pramenem světla a tepla, znamením věčného života, Boží přítomnosti a lásky. Modlitba svěcení ohně vyjadřuje touhu očistit se a rozhořet se po Bohu. Tam, kde do tmy přichází světlo, je přítomen Bůh. Kristus, přemožitel smrti a tmy, je nové slunce spravedlnosti, "světlo světa". Kdo ho následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (Jan 8,12). Velikonoční svíce - paškál - symbolizuje vzkříšeného Krista, začátek a konec, Pána a vládce všech věkůá, a připomíná světlo v rukou "rozumných panen a bdělých služebníků". Voda, kterou při obřadu světíme, čistí a rozpouští, zahání žízeň a osvěžuje, je podmínkou růstu a života. Je symbolem milosti a spásy, Ducha Svatého. Připomíná nám křest, ve kterém jsme obdrželi nový život, a také Rudé moře, z jehož vod byl Boží lid Izraele zachráněn, nepřátelé naopak zničeni. Zejména stojící voda byla v antice místem, kde přebývali zlí duchové. Proto se musela vyčlenit z jejich moci skrze vzývání Boží (epiklezi) a posvětit ponořením velikonoční svíce (Krista). O Velikonocích si také více než kdy jindy připomínáme, že jsme byli křtem spolu s Kristem pohřbeni ve smrt, abychom jako On i my vstoupili na cestu nového života (srov. Řím 6,4).

Očisti naše srdce a dej, ať se v nás rozhoří velká touha po Tobě, aby světlo Veliké noci bylo předobrazem Tvé slávy, kterou nám připravuješ ve svém království.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay