Svátosti u některých rozvedených

Vydání: 2017/15 Martin David. Nový pomocný biskup, 11.4.2017, Autor: Aleš Opatrný

Příloha: Perspektivy 15

V otištěném vyjádření předsedy Papežské rady kardinála Coccopalmeria (viz KT 12) jsem četl, že církev by mohla připustit k eucharistii věřící, kteří žijí v nelegitimním svazku, touží po změně, ale nemohou touhu uskutečnit. Znamená to, že už není nutné učinit rozhodnutí rozejít se ve svátosti smíření s hříchem?

Je pochopitelné, že možnost přijímání svátostí u některých rozvedených a znovu sezdaných leckoho zarazí. Důležité ale je, zda má člověk touhu porozumět, nebo zda to, co ho překvapí, hned odmítne.

Snad není těžké uznat, že papež František a kardinál Coccopalmerio jsou vybaveni dostatečnými znalostmi a autoritou, a nelze je tedy podezírat ze snahy rozmělňovat evangelium, ani z nevědomosti o tom, co je správné. Spíše nám připomínají, abychom brali v úvahu Ježíšovo poselství celé, ne jen několik správných pouček, izolovaných od všeho ostatního. A uznali, že jde o řešení skutečných a jedinečných lidských příběhů, ne o nějaké školní cvičení.

Převeďme tedy stručná a snad trochu školometská slova kardinálova do příběhu ze života, se kterým se může potkat každý. Nějaká žena uzavřela v raném mládí církevní sňatek, z manželství se narodily tři děti, po pěti letech muž z rodiny odešel. Opuštěná žena s třemi dětmi se setkala s hodným (možná podobně opuštěným) mužem, který přijal i její děti, a vzali se na úřadě. Od tohoto církevně neplatného sňatku uplynulo třeba deset let a oba se za tu dobu dostali ve víře mnohem dále, než tomu bylo v mládí. A mají z tohoto svazku děti, které vychovávají ve víře. Sami usilují o dobrý křesťanský život, který by působil i na jejich děti. Je jim líto ztroskotaného prvého manželství a uznávají, že jsou také vinni – byť třeba ne zásadně. Litují toho, ale původní svazky už nelze obnovit. Mají být odsouzeni k životu bez svátostí „na doživotí“, když víme a vyznáváme, že svátosti jsou tak důležité pro křesťanský život? Nebo snad mají rozbít existující rodinu, aby se jim cesta ke svátostem otevřela, čili způsobit další zlo dalším osobám?

Papež František v exhortaci Amoris laetitia jasně říká, že není v logice evangelia, aby byl někdo odsouzen a vyloučen natrvalo. Nepochybně mu jde víc o skutečné lidi a jejich cestu víry než o citování (v zásadě správných!) pouček. Proto požaduje, abychom osoby v obtížných a „neregulérních“ situacích přijali, abychom rozlišovali ve světle Ducha Svatého jejich situace a umožňovali jim začlenit se co nejvíce a co nejlépe do života církve. Abychom nad nimi nestáli se zdviženým prstem jako ti nechybující a spravedliví. A uznali, že svrchovaně moudrý Bůh od nikoho nechce něco, co je nemožné, nebo to, co by jen rozmnožilo bolest a zlo.

V životě jsou situace, kdy pokažené věci nebo způsobenou škodu v životech druhého člověka a v Božím řádu nelze napravit. Minulost je nezměnitelná. Bylo by tragické, kdyby pro křesťana, tedy Ježíšova člověka, v tom případě nebyla žádná reálná cesta k plnému životu v církvi a s Pánem. Doufejme, že mnozí uvidí, jak jsou postoje papeže Františka podobné postojům Pána Ježíše, a nebudou je měřit mírou svých znalostí nebo zvyklostí.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay