Strach a nesvoboda jsou špatní vůdci k víře

Vydání: 2007/7 Dokud nás smrt nerozdělí, 13.2.2007

Přestože už stojím na prahu šedesátky, dodnes se potýkám s důsledky přemrštěné náboženské horlivosti svojí maminky, která mě svým téměř fanatismem kdysi málem připravila o víru. Můžete mi vysvětlit původ podobného jednání a uvést možnost, jak jej citlivě korigovat?

Pro křesťana je víra především záležitostí vztahu. Nejde tedy primárně o systém pouček a předpisů, ale o plnohodnotný vztah k Bohu, ze kterého vychází naše jednání. V něm má svoje místo i vášeň a každý člověk jej prožívá osobitým způsobem. Hovoříte o fanatismu: toto slovo pochází z latinského „fanaticus“, což přeneseně znamená roznícený, nadšený až šílený. Ve starověku se tak označoval kult cizích božstev, proslulý vášnivou divokostí. Takové chování má ale hlubší příčiny. Na našem vztahu k Bohu se často podepíše to, jak jsme prožívali dětství. Pokud jsme se setkávali se zdravým a chápajícím přijetím, potom máme skvělou dispozici vycházet v životě dobře s lidmi i s naším Pánem. Když tomu ovšem bylo naopak, může nastat problém, který tkví v naší chybné představě o Bohu.

Strach z pána boha?
Zeptáte-li se nevěřícího člověka, proč se křesťané v průměru chovají lépe než ostatní, možná se vám dostane odpovědi, že tak jednají ze strachu, protože se bojí Pána Boha, aby je neposlal do pekla. Pokud opravdu takový aspekt Boha v naší mysli začne převažovat, podvědomě jej řešíme perfekcionismem. Snažíme se detailně plnit své náboženské povinnosti a často k tomu necitlivě nutíme i své okolí. Nechci říci, že nezáleží na tom, zda plníme náboženské povinnosti nebo ne. S vírou je to totiž jako s dovedností. Jak podotkl britský spisovatel C. S. Lewis: „Musíme se dnes modlit, ať se cítíme zbožně nebo ne. Jednáme z povinnosti v naději, že jednou budeme stejné skutky konat svobodně a s radostí.“

Každý extremismus je Nezdravý
Další mylný předpoklad, rozšířený především mezi aktivními věřícími, vychází z domněnky, že čím více se budu namáhat, tím větší mi bude příslušet odměna na věčnosti. Písmo svaté ovšem hovoří o něčem jiném. V podobenství o dělnících na vinici není vůbec výše mzdy úměrná počtu odpracovaných hodin. Z milosti nelze učinit obchodní záležitost. V extremistické formě může přejít překotná angažovanost pro víru až k tomu, že se snažíme Bohu sami pomáhat. Jedna paní například tvrdila, že se musí v pátek postit, protože z toho prý čerpá Bůh sílu, aby nám mohl odpouštět hříchy. Každý sice nemusí sklouznout až ke scestným tvrzením, nicméně představa „Boha výkonu“ v nás po čase začne vyvolávat pocit samoty. Protože na společenství s pravým Bohem nemáme vůbec čas.
Každá z těchto představ má určitý reálný základ, ale ani jedna neodráží křesťanské chování. Ježíš vyprávěl o kupci, který nalezl perlu tak závratné hodnoty, že prodal vše, co vlastnil, jen aby ji získal. Radost z toho, co získal, přehlušila veškerou jeho lítost nad tím, o co přišel. A to je obraz dospělého křesťanského života.
Domnívám se, že maminka vedla tazatele k Bohu v dobré víře. Ovšem jejich prožívání tohoto vztahu bylo dost odlišné. Především v době dospívání je člověk silně citlivý. Nerespektování svobody a necitlivé zacházení v duchovní oblasti může značně ovlivnit rozvoj jeho osobní víry. Rodiče se o víru svých dospívajících dětí bojí, a proto jsou někdy ze strachu a nejistoty v této oblasti příliš autoritativní. Zapomínají, že příklad jejich osobního života s Bohem je pro jejich děti daleko důležitější než nařizování a domlouvání.
Současně nesmíme zapomenout, že do našeho srdce vidí jen Bůh a on jediný dokáže naše chyby či nedokonalosti s tzv. „Boží pedagogikou“ obrátit v dobro.
P. PAVEL KONZBUL, spirituál Biskupského gymnázia v Brně


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay